Okupanti nebo osvoboditelé?

Pravdivá zpráva o hrdinských činech při osvobozování naší vlasti hrdinnou sovětskou armádou v roce 1968.  

 Provokatéři povolali ženy a děti a schválně je postavili na silnici, aby překáželi tankům. „Co dělat,“ říkal si velitel J.I. Andrejev, když je spatřil. Bylo jediné možné rozhodnutí pro člověka a komunistu: zatočit do příkopu. Velitel J.I. Andrejev, členové posádky E.P. Machotin a P.D. Kazarin zahynuli. Žádný z českých obyvatel neutrpěl úrazu.

 Za několik hodin v Praze na Václavském náměstí dávkou ze samopalu byli zavražděni dva sovětští vojáci ve službě. Střílelo se i u rozhlasu, kde protisocialistické bojůvky měly svůj hlavní štáb. Co podporovali? Návrat ke kapitalismu. Humánní poslání našich vojáků bylo odměněno zákeřnými palbami kulometů. Tankista N. P. Mamajev chtěl palbu opětovat, avšak velitel tanku K. G. Bucharin ho zadržel: „Zadrž! Ať kontrarevolucionáře odsoudí dělnický soud!“ V tu chvíli zazněla palba. Velitel tanku K. G. Bucharin padl mrtev do koptipu tanku. Tankista N. P. Mamajev chvíli váhal, nakonec nevystřelil. Rozkaz je rozkaz!

 Na jedné straně vysoká uvědomělost komunistů, kteří přišli do Československa jako přátelé, aby pomohli jeho pracujícím v hodinu vážného nebezpečí. Na druhé – podlost zákeřných vrahů, působících vzdory zájmům svého lidu.

 Na náměstí u Václavova pomníku je hodně lidí, hlavně mládež, jejíž mozky se několik měsíců zahřívaly na žhavém uhlí nacionalismu a evropeismu. Mládež podněcovaná rozvratnými živly. Mládež, jejíž dlouhé rozcuchané vlasy žalují. Tito svedení mladí lidé pomocí zesilovačů straší lidi „černými volhami“, které prý „zatýkají spisovatele a umělce“.

 Jeden z mládenců, asi pětadvacetiletý, se pustil do diskuse s majorem naší armády. Major je již od pohledu starší, před dvaceti lety osvobozoval Československo od fašistů. Dnes musí znovu.

 Mladý Čech přistoupí k jeho tanku: „Přišli jste do naší země jako okupanti.“

 Major se na něj smutně podívá: „A to víš mládenče, co jsou okupanti? Kdyby ses narodil dřív, poznal bys, co jsou okupanti,“ vysvětluje trpělivě ruský major, „přišli jsme, abychom zachránili vaše ohrožené socialistické vymoženosti, zatarasili cestu obnovení kapitalismu. Jakmile nebezpečí pomine, odejdeme. Naše armáda vám a vašemu národu přeje jen dobré.

 Hoch v námitkách pokračuje: „Neviděli jsme žádnou hrozbu socialismu a naší státnosti. Nám je lépe známa situace ve vlastním domě.“

 Musí se vidět dál než na špičku nosu,“ odráží major, „váš tisk, váš rozhlas vás oklamaly a zaslepily. Právě proto jste neviděli hrozbu, která leží dvě stě kilometrů odsud. Tam, na vašich hranicích se západním Německem zkušení nacističtí kuchaři vaří kaši revanše. Stačí se podívat na mapu, abys pochopil, proč naši společní nepřátelé chtějí vrazit klín do našeho socialistického světa.“

 Mladík pokyvuje hlavou a odchází. Major si uvědomuje kolik práce ještě čeká komunisty, aby přetavili imperialisty otrávenou mysl mládeže. Budou muset ještě dlouho zůstat, aby českým soudruhům pomohli. Najednou vidí, že jeho tank hoří. Český mladík se vrací a pomáhá tankistům při hašení. Najednou padá zasažen zbloudilou kulkou samozvaného ztroskotance. Zdivočelí nepřátelé zákeřně míří zbraněmi, které nezištně dodali zahraniční rozvědky, na naše osvoboditele. A nejen na ně. Míří přímo do srdcí všech poctivých českých dělníků – našich třídních bratrů.

Obrázek o tom, kdo byl okupant a kdo osvoboditel si dnes můžete udělat sami.

 Pozn. autora: Tento text byl shazován z helikoptér po 21. srpnu 1968. Byl uveřejněn v reakčním časopise „Reportér“ jako odstrašující příklad sovětské propagandy. Po úpravě, kde jsem vynechal ideologické fráze, text udělal o něco akčnější a navýšil počet padlých Rusů, jej zde po jednapadesáti letech přepisuji.