Kdy to dopadne konečně dobře?

Ve svém blogu vycházím z moudré věty moudrého státníka Konstantina Černěnka: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“  

Je docela možné, že tuto větu Konstantin Černěnko nikdy neřekl, ale vzhledem k tomu, že na trůně generálního tajemníka KSSS setrval pouhý rok a jeden měsíc, pak svůj post přenechal Michailu Gorbačovovi, rád mu tento geniální postřeh přidávám k dobru.

Ona věta mi vytanula na mysli, když jsem zděšeně poslouchal plán na revitalizaci podniku Česká pošta. Podnik, který nestíhá doručovat naše zásilky, ať už dopisy nebo balíky, chce propouštět sedm tisíc zaměstnanců. Kromě toho hodlá prodávat své budovy, zřizovat své pobočky v trafikách nebo v obchodech. Jakpak takový způsob revitalizace dopadne, je nabíledni.

V blogu http://lnenicka.blog.idnes.cz „Demonstrace v Jílovém u Prahy“ jsem psal o protestu občanů proti dálnici D3. Také tento projekt, pokud bude zbudován podle plánů betonové lobby, skončí tak jako vždycky: bude předražený a bude často opravován. Dálnice D8 je toho názorným příkladem. Další a další projekty jsou budovány v dobré víře, ale bez rozmyslu. Znovu a znovu se budou různí mluvčí omlouvat, proč to dopadlo jako vždycky.

Ano, jedná se o univerzální větu, o svatý grál, použitelný pro vše lidské. Bůh při svém stvoření učinil vše dokonalé a snad že byl unaven, člověka nějak odbyl. Ani ryba ani rak. Ani ne moc chytrý, ani ne dost tělesně zdatný, zkrátka nepodarek. Prý ale pocházíme z opice, to by mnohé vysvětlovalo. Pomíjím věčný boj dobra se zlem (teodicea), duše s tělem, světla a tmy, stačí mi věčný svár našich dobrých úmyslů s jejich naplněním.

Kolik jen povstání, revolucí a převratů už prošlo dějinami a kýžená očekávání se nenaplnila. Celých třicet let zažíváme restauraci kapitalismu a demokracie. Marno mluvit, jak mnoho stránek na toto téma bylo již popsáno. A přitom stačilo říci: mysleli jsme to dobře… teď mne napadá… mysleli to opravdu dobře?

Poslední větou jsem padl do léčky svého rozumování. Jak z toho ven? Jeden mladík kdysi na schůzi závodního výboru ROH na tuto záludnou otázku odpověděl:

„Sto hoven, dvě stě hoven, tři sta hoven...“ Mohu já si takový nonsens dovolit?

Bohužel, nemohu. Musím dát lidstvu naději. Kdy to dopadne konečně dobře? Existuje nebo existoval v historii něco nebo někdo, kdo to myslel dobře a zároveň to i dobře dopadlo?

Minulý týden jistá paní Svobodová měla v úmyslu upéci dobrý dort. Dort se povedl!