Za pár let budeme všichni důchodci, Evropu je třeba omladit. Jak? Hlavně vy starší, nenechte se očkovat. „Uvolněte místo mladším,“ mělo by být napsáno v každém dopravním prostředku.
Co se týče očkování, zřejmě se toto přání vyplní. Než se na všechny důchodce dostane, je velká šance, že pomřou. Člověk je konstruován na na dobu čtyřiceti let, pak odcházejí součástky, pro vylepšení chodu, je třeba něco vyměnit, něco seštelovat.
Také náš velín se zadrhává, my blbneme a zapomínáme. Moudrý stařec je pouhý mýtus, v minulosti byli za starce považovány daleko mladší osoby, než je tomu dnes. Takoví stařešinové jako je Zeman nebo Trump, by byli ponecháni někde v koutě zemljanky svému tichému blouznění. Jenže oni hýbou světem, potažmo naší republikou.
Babičce Boženy Němcové bylo podle propočtů padesát. Dnes se padesátiletý a starší vydává za mlaďocha, který má život před sebou. Media nám stále předhazují obrázky žen a mužů, kterých se věk jakoby nedotknul. Nutí nás to být stále mladí, plni plánů a životního optimismu, být proaktivní, flexibilní, jít s dobou.
Nesmíme, a ani nemůžeme, zestárnout. Věk 65 plus, což bývá ve vyspělých zemích doba odchodu do důchodu, se kvůli stálému růstu ekonomiky musí zvyšovat. V této době u většiny lidí organismus chřadne, zvlášť u těch, kteří pracovali manuálně. Ve stáří se postupně snižuje kvalita života. Tato okolnost představuje zátěž pro zdravotnictví, případně pro rodinu, která se o nemocného stará.
Kvůli stálému zlepšování lékařské péče obyvatelé umírají ve vyšším věku, naproti tomu se rodí méně dětí. Zvyšuje se také věk, kdy ženy mají první dítě. Vedlejší účinkem je pak tzv. sendvičová generace: vznikají rodiny, které se starají nejen o své malé děti, ale i o své vetché rodiče.
Paradoxem je, že zatímco staří, aby se uživili, musí se co nejdéle cítit mladí, naopak mladí musí počítat se stářím. Od mnoha finančních poradců slyšíme, že již od mládí musíme myslet na důchod a udělat si finanční rozvahu. Býti lehkovážným mladíkem, užívat si mládí, je téměř trestné.
Je zajímavé, že Sundbärgův graf regresivní populace, má tvar urny. Snad i tato skutečnost by nám měla naznačit, že pro radostnější žití našich potomků, bychom neměli starší generace nechat očkovat. Těžko se mi to píše, ke starší generaci patřím i já, usuzuji z toho, že pamatuji dobu, kdy se všude kouřilo.
Nemusíme zoufat, na světě je 7,7 miliard lidí, když ho opustíme ulevíme světu i sobě. Vladimír Mišík v Mertově písni „Madona Decibella“ o tom zpívá příznačná slova:
Je nás už na světě tolik
že jeden druhému krademe náladu
rozhlédni se kolem sebe:
světec, narkoman, terorista,
Politik, alkoholik
ti všichni na nás míří zezadu
Demografie a stárnutí:
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/122716/SpisyFF_303-1995-1_4.pdf?sequence=1
