Do diskusí na občanku – Já nejsem Já?

Když jsem chtěl v sobotu přidat vtipný diskusní příspěvek, zjistil jsem, že mé "Jáství" je podmíněno občanským průkazem.

Jakožto „Vzorný voják“ Varšavské smlouvy ctící rozkazy, i ty nesmyslné, jsem nejprve rozkaz splnil, a pak si u sobě nadřízeného nejbližšího orgánu jal podat stížnost.

Po různých peripetiích s přihlášením přes Moje ID, což stejně nepomohlo, jsem občanku poslal. Jelikož přímými nadřízenými jste vy, kteří jste ochotni a máte tu trpělivost číst moje „cancy“ na blogu, mohu si postěžovat.

Ještě v pátek všechno šlo normálně, a v sobotu! Pic ho! Nic, ani ťuk. Mrknul jsem do mailu a tam to bylo:

Požádali jste o možnost diskutování na Diskuse na iDNES.cz a Lidovky.cz. Dovolujeme si Vás požádat o doložení identity. Je to standardní postup například v případě, že uživatel se registruje pod atypickým jménem a příjmením či má neprůkazný profil na sociálních sítích, není v souladu znění e-mailové adresy a jméno, jedná se o duplicitní registraci apod.). Bráníme se tak zneužití účtu a také bráníme zneužití vašeho jména.

Je možné, že Já nejsem Já? Je mé "Jáství", jak říká mystik Eduard Tomáš, nějak ohroženo? Snad nějaká cizí entita chce se za mě vydávat a škodit mi? Tak takový je asi důvod, proč mám prokázat svou totožnost!

Přesto jsem se šel nejprve přesvědčit před zrcadlo, abych se ujistil, že Já jsem opravdu Já. K navození atmosféry jsem si pustil píseň Dalibora Jandy „Vždycky jsem to já (koho smůla prohání).

Během toho nádherného nervy drásajícího sdceryvného songu jsem se zcela zapomněl; somatický úzus mého těla se s grácií bublinek ze sodastreamu odporoučel za zrcadlo. A nejen to! Když pak s ním zmizelo i mé pneumatické niveau i s aurou, teprv jsem pochopil, že Já skutečně nejsem Já, leč někdo cizí.

Až budete číst tyto řádky, vroucně vás prosím, abyste si uvědomili, že veškeré události, jež se kolem nás dějí, i ty zdánlivě na první pohled nepochopitelné a hloupé, jsou pro vaše dobro a v budoucnosti si najdou svého adresáta, který je pochopí.

Pokud tak neučiníte, dopadnete stejně jako já, jehož "Jáství" se ztratilo za zrcadlem, a já, ač jsem se nějakým způsobem simultánně prokázal, musím nyní žít s cizincem ve vlastní a přesto cizí tělesné schráně. Rozumíte?

Já tedy ne!