Agresivní zombie na Rusi

Vycházím z článku Martina Dohnala uveřejněného na stránkách Novinky.cz. Dobře si řádění zombie dokáži představit, před pár dny jsem viděl v tomto ohledu poučný film Jima Jarmushe „Mrtví neumírají“.

Tento film nikomu nedoporučuji shlédnout, je natolik ulítlý, že jej běžný divák uvyklý sledování českých rodinných komedií nemůže být schopen skousnout. Pokládám jej za ptákovinu, ve které však hrají moji oblíbení muzikanti Tom Waits nebo Iggy Pop, z herců můžete vidět Billa Murraye a Steva Buscemiho. Kromě odporného řádění zombie se zde dějí i jiné podivné jevy: Slunce nezapadá, kdy by zapadat mělo, Země změní směr své rotace, aby toho nebylo málo, objeví se ve filmu i létající talíř. Pobavilo mě, když ve zprávách z televize zazněla poznámka nějakého politika, že změna rotace země, přinese i nová pracovní místa. Také u nás, když něco pokazí, politici reagují obdobnou argumentací. 

Náladu poklidného městečka Centerwille, které se rázem změní v apokalypsu, provází country písnička Strugilla Simpsona „The Dead Don't Die“, jež musí znít lahodně každému milovníku tohoto žánru. Na konci blogu jest toto poselství ne/mrtvých přiloženo i pro vás.

Co se to tedy děje na té Rusi? Pár tisíc kilometrů od Moskvy v Kemerovské oblasti, jež se nachází v sibiřském federálním okruhu, leží město Kemerov, ruské Centerville, odtud se hrůza a děs rozprostírá jako zhoubný covid paprskovitě do celého Ruska.

"Agresivní zombie zaplní ulice našich měst a budou zabíjet kolemjdoucí.“ Ruští lékaři jsou zoufalí z navrátilců z bojů.  Tak zní titulek článku Martina Dohnala.

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-agresivni-zombie-zaplni-ulice-nasich-mest-a-budou-zabijet-kolemjdouci-rusti-lekari-jsou-zoufali-z-navratilcu-z-boju-40439668

Mimořádně lidsky dojemný a smutný je příběh Ivana Ivanoviče Ivanova. Tento kdysi slušný muž, starostlivý otec a pracant, na kterého byl v sibiřském sovchozu vždycky spoleh, by povolán do „zvláštní operace“. Za statečnou účast v bojích při „denacifikaci“ Ukrajiny byl odměněn Puškinovou medailí „za zásluhy v upevnění přátelství a spolupráce mezi národy i sbližování národních kultur“, mimo to byl také bohatě honorován. Peníze však rozpustil v alkoholu a drogách. Domů se vrátil jiný člověk – zombie. Byl agresivní, bil svou manželku, ta se s ním dala rozvést.

Již před tím byl Ivan Ivanovič psychicky nevyrovnaný, rozvod jen přilil oleje do ohně, navíc mu jeden z navrátilců namluvil, že jeho žena má přes skype poměr s nějakým „chocholem“, to už bylo na Ivana příliš. Jedné temné noci se vloupal do svého domu, celý ho i s manželkou a dětmi rozflákal na cimprcampr a zapálil. Po činu šel na policii, aby vysvětlil důvod svého činu. Soud později manželku odsoudil za dvojitou velezradu (zradila vlast a svého muže) k doživotnímu trestu přísného žaláře in memoriam. Tomuto příběhu nemusíte sice věřit, ale „Kdo žije šťastně na Rusi“: zatímco Nikolaj Alexandrovič Někrasov se ptá, Dostojevkij se svými „Běsi“ mu odpovídá.

(Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem použil slovo „chochol“. Na ono slovo jsem narazil v románu „Matka“ Maxima Gorkého, „chochol“ je v románu výraz pro člověka z Ukrajiny. Před několika měsíci jsem viděl, asi to bylo na facebooku, nějaké video, kde ruská omladina slova „chochol“ používá v pejorativním významu. Dokonce pro Ukrajinu užívají slova „chocholstán“.)

Též šílení nemrtví navrátivší se z bojů na Ukrajině kolem sebe šíří běsi. Vysmažení bojovníci, běžně jich je 200 až 250 měsíčně, většinou závislí na amfetaminech, si skutečně počínají jako zombie, potřebovali by péči klinického psychologa, ale lékařů je jen hrstka. V článku na novinkách nejmenovaný lékař k tomu říká:

„Co můžeme dělat? Akutní stavy řešíme pouze za pomoci sedativ,“ říká jeden z lékařů s tím, že navrátilci by potřebovali péči klinického psychologa, kterého se jim však stěží dostane. „Jsou to tisíce pacientů a hrstka lékařů a psychologů. Výsledek je, omlouvám se za cynismus, buď sebevražda, nebo ubodání během pitky. Nebo někoho oloupí, znásilní nebo zabije a skončí ve vězení. Osobně myslím, že nejlepší je první možnost. Alespoň ublíží jen sami sobě,“ dodal.

Někteří z nich jsou navíc propuštění trestanci z Wagnerovy armády. Zde, v tomto měsíčním království, kde panuje věčná tma, je nutné mít se stále na pozoru.

Ve filmu stejně jako v reálu nemrtví přibývají, vylézají z hrobů, vracejí se z bojů, napadají živé, pochutnávají si na jejich vnitřnostech a z nich se pak stávají další nemrtví, není úniku. Jediná záchrana je setnout jim hlavu, ale je jich příliš, až příliš!

Z válek minulých je známo, že mezní situace, ve kterých se vojáci octnou, přináší psychické deformace. Pokud se traumatizovaní veteráni z obou stran konfliktu, kteří za svoji statečnost v boji dostanou akorát metál a dál se ně nikdo nepostará, vrátí, budou nebezpečím pro celou společnost nejen v Rusku, na Ukrajině ale i v Evropě.

A zombie se rozlezou… A bič boží?

Tohle skončí špatně…