Gruzie dnes

Noční přímá linka z Prahy do Tbilisi. Letadlo Airbus A319. Obsazenost v ekonomické třídě téměř 100%. Přistání v Tbilisi ve tři hodiny ráno místního času. Nehledě na noční hodinu je na letišti živo – mohou za to přímé linky z Amsterdamu, Baku, Varšavy, Vídně, Kolína, Kyjeva, Londýna, Moskvy, Mnichova, Paříže, Prahy, Rigy, Istanbulu a Frankfurtu.

Pasová kontrola přináší první milé překvapení – usměvavý a přívětivý personál mluví nejen gruzínsky, ale dobře anglicky a také rusky.  Květinami nás vítá náš spolužák z vysoké školy Revaz Uturgauri, který ač většinu života prožil v Moskvě, se před šesti lety rozhodl vrátit do rodné Gruzie. Cestou z letiště nám zaníceně vypráví o tom, co se v Gruzii odehrává.  Gruzii jsem navštívil před deseti lety a změny jsou patrné na první pohled  - perfektní dálnice, světla v nočních ulicích, pohádkově nasvícené starobylé památky. Tehdy byla elektřina přepychem – obyvatelé Tbilisi se často museli obejít bez světla, bez tepla.

Gruzie je zajímavá tím, že se nachází na pomezí Evropy a Asie. Příroda byla k této zemi štědrá – jsou zde velehory s věhlasnými zimními středisky Gudauri a Bakuriani. Rozlehlá údolí jsou jako stvořená pro pěstování zemědělských plodin a především neopakovatelných odrůd vinné révy. Černomořské pobřeží dokresluje přírodní rozmanitost této země.

Převážnou část obyvatel Gruzie tvoří etničtí Gruzínci (83,8%), žijí zde Azerové (6,5%), Arméni (5,7%), Rusové ( 1,5%), Osetinci (0,9%), Řekové 0,3%) , Abcházové (0,1%). Převládajícím náboženským vyznáním je křesťanství  - 83,9%, ale pokojně zde koexistují vedle kostelů rovněž muslimské mešity nebo židovské synagogy.

Gruzínci jsou neobyčejně pohostinní lidé. Hosty zde vítají s úsměvem a hojností gruzínské tradiční kuchyně a vynikajícími místními víny.

Cestou z letiště projíždíme nočním Tbilisi, míjíme starověké hlavní město Mccheta a uháníme po prostorném údolí Muchrani. Nakonec opouštíme dálnici a stoupáme do úbočí horského hřebenu, kde stojí dům našeho kamaráda. Je doba mezi nocí a ránem, sotva se rozednívá. Máme za sebou probdělou noc, ale ospalost nás opouští ve chvíli, kdy dosedáme na terasu a nabízí se nám úchvatný pohled na nekonečné údolí obklopené horami a na vycházející slunce.  Revaz nám vypráví, jak jednou takto zamyšleně seděl a z východní strany spolu se sluncem k němu pomalu plul vzdušný balón a on v něm najednou uviděl sám sebe.  Tak začala historie prvního vzduchoplavce v Gruzii.

V údolí přímo pod námi vidíme velké sídliště řadových domků. Dovídáme se, že je to jeden z mnohých uprchlických táborů, které vyrostly jako houby po dešti ve velmi krátkém čase, pro uprchlíky z Abcházie a Jižní Osetie, po válce s Ruskem v srpnu 2008. Sídliště působí relativně komfortně – nepostrádá infrastrukturu, kolem vznikly nové fabriky a tedy i pracovní příležitosti pro uprchlíky. Ke každému domku patří i kousek zahrádky. Zdá se, že o lidi v neštěstí je dobře postaráno.

 Klady a zápory vlády prezidenta Saakašviliho.

Za několik posledních let se prezidentovi Michaelu Saakašvili – Míšovi, jak jej láskyplně nazývají sami Gruzíni, podařily viditelné úspěchy v sociální i hospodářské oblasti a zejména docílil politické stability v zemi. Ještě před několika lety se o Gruzii mluvilo jako o „státě bez státní moci“, protože státní moc byla velmi slabá a často pod vlivem místních mafiánských struktur.

Díky televiznímu záběru, na němž Michael Saakašvili (MS) pojídá svoji kravatu v momentě, kdy se dovídá špatné zprávy z místa vojenského konfliktu s Ruskem před třemi roky, nyní gruzínského prezidenta znají po celém světě. Pod dojmem těchto záběrů jsem i já měl představu o MS jako o nevyrovnaném a přespříliš emotivním člověku. Ale viditelné úspěchy, které Gruzii za poslední roky mění k nepoznání, mě přiměly svůj povrchní dojem přehodnotit. MS se narodil v Gruzii v roce 1967, Je vzdělaný a všestranně erudovaný. Právnické vzdělání získal absolutoriem Kyjevského institutu mezinárodních vztahů, doktorandské studium dokončil na univerzitách v New Yorku a ve Washingtonu. V roce 1995 byl zvolen poslancem gruzínského parlamentu a v roce 2000, bylo mu 33 let, se stal ministrem spravedlnosti. V této funkci se aktivně zasadil o potlačení a vymýcení korupce na vysokých státních postech, nastartoval přerod soudnictví v zemi.  „Revoluce růží“ v roce 2003 přiměla tehdejšího prezidenta Eduarda Ševarnadzeho k odchodu z funkce hlavy státu a jeho místo zaujal ve svých 37 letech MS.

První roky vlády MS byly ve znamení omezování demokratických svobod jako např. svobody tisku, rozhlasu a televize. V letech 2006 a 2007 Gruzií otřásaly masové demonstrace za zlepšení životních podmínek obyvatel a odstranění nedemokratických regulí. V odpověď na nekončící demonstrace na konci roku 2007 MS rezignoval, ale již v lednu 2008 byl znovu zvolen prezidentem a v květnu téhož roku jeho strana Sjednocené národní hnutí s převahou 63% vyhrála parlamentní volby.

První úspěšná opatření prezidenta Saakašvili vedla k potírání korupce a byrokracie.  Za vlády MS dostalo bez výjimky všech 40 tisíc policistů na všech úrovních výpověď. Nejvíce zkorumpovaní policisté, úředníci i soudci byli souzeni a odsouzeni.  Noví policisté, kteří nastoupili na místa zkorumpované generace, dostali nové vybavení, novou techniku včetně Škoda Oktávií a začali brát velmi slušné mzdy. Cestou z letiště jsme si všimli supermoderní, skrz naskrz prosklené budovy. Bylo to ministerstvo vnitra Gruzie, kde se symbolicky i doslova uskutečnilo heslo o průhlednosti této instituce. Díky radikálním změnám má nyní policie důvěru téměř u 90% všech obyvatel země a děti si již nehrají na mafiány, ale touží být policisty a jako oni, mít padnoucí uniformy, laskavě pečovat o své spoluobčany a hovořit několika jazyky.  Za krátkou dobu to je obrovský posun k lepšímu a velká změna v smýšlení lidí.

Úspěšný boj s korupcí a byrokracií nepochybně přispěl k politické stabilitě v zemi. MS se pustil do nové hospodářské politiky, která přináší své výsledky. Ještě nedávno byla Gruzie ekonomicky těsně spjatá s Ruskem, které na oplátku tuto závislost využívalo k politické i ekonomické manipulaci s touto zemí. Po „revoluci růží“ a s nástupem prozápadně orientované vlády, Rusko vyhlásilo bojkot všemu, co pocházelo z Gruzie. Ze dne na den se tak zastavil import gruzínských vín. Podle statistiky Svazu vinařů Gruzie se do té doby do Ruska vyváželo ročně okolo 50 miliónů lahví vína, zatímco celkový export byl 60 mil. Lahví. Ruské embargo na dovoz gruzínských vín znamenal pro Gruzii ztrátu 120 mil. USD ročně. Cílem totálního obchodního embarga ze strany Ruska byla hospodářská i politická destabilizace Sakašviliho režimu.

MS prosazuje aktivní prozápadní politiku namířenou na spolupráci s USA, zeměmi evropského společenství a také s producenty ropy a zemního plynu (Spojené arabské Emiráty, Azerbajdžán). Tyto země Gruzii všemožně podporují, zejména finančně. Na druhou stranu Gruzie nabízí široké spektrum investičních pobídek, zaměřených zejména na podporu turistického ruchu, infrastruktury – za několik posledních let v Gruzii vyrostly desítky kvalitních hotelů známých světových řetězců jako Marriott, Sheraton, Redisson atd.  V současnosti jsou města Tbilisi a Batumi symboly úspěšné hospodářské strategie vlády MS. V Batumi vyrostly kilometry nového přímořského bulváru lemovaného palmami, s cyklistickými stezkami. Po dokončení se potáhne v délce 20 km. Již nyní je to oblíbené místo procházek a schůzek místních obyvatel i turistů.  Krášlí jej nespočet vodotrysků, kaváren, obchůdků, restaurací.

Nehledě na viditelné hospodářské úspěchy a výrazné zlepšení života obyčejných lidí za poslední roky, opozice hodnotí vládu MS velmi kriticky a zastává názor, že Sákašviliho reformy nepřinášejí žádoucí hospodářský efekt.  Aktuální zahraniční dluh Gruzie přesahuje 4,2 miliardy USD. Ekonomičtí odborníci se domnívají, že v roce 2013 bude potřeba na splácení půjček a úroků kolem 500 mil. USD, což představuje zhruba 20% státního rozpočtu. 

Navzdory těžkostem, které provázejí výstavbu nové Gruzie, má tato krásná země všechny šance, aby se stala skutečně nezávislou, prosperující a demokratickou republikou.