Šel jsem na poštu. Pěšky. Ještě nedávno jsem jezdil autem s plným kufrem zásilek pro zákazníky. Dnes jsem v ruce třímal jeden balíček. Spíše bublinkovou obálku s dobírkou za 190 Kč. Stroj na peníze se zadrhl.
Správně bych se měl zatvrdit a jít si nekompromisně za svým cílem, pracovat až do úmoru, dokud se obchod zase nezvedne a nezačne vzkvétat. Jenže já toho nebyl schopen. Tak trochu jsem vyhořel. Z pošty jsem místo do kanceláře zamířil do nedaleké kavárny. Malý útulný podnik se čtyřmi stolky. A bezdrátovým připojením na internet.
Objednal jsem si svou oblíbenou vídeňskou kávu, tiše seděl, přemítal o budoucnosti, krizi v profesním i osobním životě, stahoval e-maily do mobilního telefonu s nadějí, že někdo učinil objednávku v řádu desítek tisíc a hlavně si vychutnával pocit, že nic nemusím, nikdo mne neotravuje a jsem sám svým pánem. Jak ještě dlouho? Měsíc, dva? A pak půjdu na úřad práce, kde mi řeknou, že jsem starý a nic neumím.
Z přemítání mne vyrušil obtloustlý chlapec s babičkou. „Tak jakou zmrzlinku by sis dal, Tomíku?“ Hoch se zaškaredil a pronesl rezolutně: „Šmoulovou!“ „Tu bohužel dnes nemáme,“ pronesla omluvně baristka. „Zkus nějakou jinou.“ Chlapeček se zamračil ještě více a začal vřískat, že on chce šmoulovou a žádnou jinou. Domluvy ani prosby nezabraly. Když cvalík pochopil, že vytouženou zmrzlinu opravdu nedostane, počal sebou podivně zmítat a škubat, až upadl na podlahu a prudce se uhodil do hlavy. Nečekanou bolestí se hošík dostal do naprosté extáze. Díval jsem se na něj, bezmocnou babičku i číšnici a řekl jsem si: „Kurva, co to je?“ Zaplatil jsem a odešel do kanceláře.
Asi za dva týdny jsem opět bloumal ulicemi. Uvažoval jsem o návštěvě oblíbené kavárny. Posledně se to moc nepovedlo. Chvíli jsem bojoval sám se sebou, ale opravdu jen chvíli, protože kavárenský povaleč byl silnější než zodpovědný živnostník těsně před krachem. Blížil jsem se ke kavárně a už z dálky jsem přes velké výkladce viděl babičku, jak zoufale sleduje svého tlustého vnoučka, kterak se opět svíjí ve své orgastické křeči způsobené absencí šmoulové zmrzliny. Nevěřícně jsem zíral na tento výjev a pomyslel si: „Kurva, už zase.“
