DPH, EET, FIK a M3

Dnešní doba se doslova hemží všelijakými zkratkami, o kterých všichni mluví, ale málokdo jim vlastně rozumí, o naších spoluobčanech z Dálného Východu ani nemluvě.

Nedávno mi jeden známý vyprávěl historku o jakémsi asijském provozovateli večerky. Úspěšný obchodník se chlubil vysokými obraty a na poznámku, že tak asi musí platit vysoké DPH, prodejce bezelstně odpověděl otázkou: „Co je to DPH?“

Na tuto veselou příhodu jsem si vzpomněl v jednom zastrčeném čínském bistru v Praze. Prostředí nepůsobilo nejlépe a tak jsem si objednal jen pivo. Při konzumaci lahodného moku jsem sledoval čtyři mladíky, kteří si z bohaté nabídky vybrali čtveřici různých menu. Bohužel servírka dvě jídla ze čtyř popletla a hostům donesla úplně něco jiného, než měla. Hosté se slušně ohradili s tím, že chtěli menu číslo M3 a M4. To bylo na obsluhující paní asi příliš, neboť libozvučnou čínštinou s českým přízvukem začala hudrovat, jak se v tom má vyznat, že vlastně ani neví, co znamená M3 a M4. Potutelně jsem se usmíval a přemítal nad tím, zda majitelé restaurace mají FIK a EET, respektive zda vůbec mají tušení, o co jde. Asi ne, neboť jsem žádnou účtenku nedostal. Chvílemi jsem se zaobíral myšlenkou, jestli mám v rámci boje za narovnání tržního prostředí asijské bistro udat na příslušné orgány. Po chvíli jsem tento nápad zavrhnul. Nechám to na odbornících z FÚ, popřípadě MF ČR.