Poznal jsem své dítě

Už mne opravdu zmáhá mediální masáž ohledně záměny dětí v třebíčské nemocnici. U porodu jsem byl dvakrát a pokaždé jsem své dítě poznal. Jsem snad výjimka?

Je opravdu hrozné, co se dnes děje v českých nemocnicích. Na druhou stranu - existuje v České republice nějaká instituce, která pracuje bezchybně? Může se dnes člověk na někoho spolehnout? Bohužel nikoliv.

Každou chvíli se dočítáme, že někde došlo k pochybení, něco se „nepovedlo“, někomu byla odebrána zdravá ledvina místo nemocné, někdo ochrnul po banálním vyšetření. Selhání se stalo každodenní praxí. Nezbývá, než se spolehnout sám na sebe. Některé věci můžeme ovlivnit, některé nikoliv. Msíme začít přemýšlet o své vlastní osobní zodpovědnosti. Není možné se jen vymlouvat na druhé. Je tak snadné říct: „Oni mi vyměnili dítě“. U porodu jsem byl dvakrát. Dítě jsem si vyfotil, sám se nechal vyfotit a přestože nemám dobrou paměť na obličeje, své dítě jsem následujícího dne poznal. Je naprosto zarážející, že dva manželské páry v téže nemocnici v témže okamžiku nepoznali své vlastní dítě. Spíše než mluvit o milionovém odškodnění za duševní újmu by se měli dotyční rodiče zamyslet nad vlastní zodpovědností (soudnosti).