Ve volbách to minulý týden v Rakousku na plné čáře vyhráli xenofobní populisté, psali političtí komentátoři. A jedním dechem hned přidali údiv, jak to jen možné, když Rakušané za posledních několik málo let tak výrazně zbohatli a jejich země patří k nejbohatším zemích Evropy. Jenže peníze nejsou vždycky všechno.
Před více než 10 lety jsem byl jako student na exkurzi ve Vídni. Navštívili jsme i jednu základní školu, kde jsme se jako nestranní pozorovatelé zúčastnili hodiny občanské výchovy. Téma dne bylo rasismus, xenofobie - konkrétně turecká menšina. A nestačili jsme se divit. I když žáci mluvili vídeňským dialektem a moc jsme toho nerozumněli, bylo nám jasné, že se spoluobčané turecké národnosti velké oblibě "starousedlíků" netěší. Turci jsou prý hluční, nepořádní a hlavně se "neumějí chovat". Paní učitelka se jejich argumenty snažila alespoň trochu vyvracet, ale moc se jí to nedařilo. Žáci se do ní pustili a nadávali na Turky bez nějakých větších servítků. Po hodině se nám paní určitelka moc omlouvala. Děti to tak prý nemyslely. Když jsme opouštěli školní budovu, zaujaly mne vystavené obrázky dětí z prvního stupně. Na malůvkách byly kostry, lebky se skříženými hnáty, atomové hřiby a nápisy Tschernobyl, Mochovce a Temelin. Dukovany chyběly, což mne jako regionálního patriota zamrzelo.
Nedávno jsem opět navštívil Vídeň a podnikl okružní plavbu po Dunaji. Na parníku byla i početná skupina tureckých teenagerů. Byli opravdu velmi hluční. Trochu mi to vadilo. Možná jsem xenofob. Ale spíše ne. Strach z cizího jsem neměl. Jenom mi vadilo, že byli strašně hluční, neustále na sebe něco křičeli, pobíhali po palubě a já ani pořádně neslyšel odborný komentář z tlampače. Říkal jsem si: "Proč se nechovají stejně jako ostatní?" Asi to nejde.
Volby z minulého týdne ukázaly, že vládnoucí strany nejsou schopny řešit problémy, které nemalá část populace vidí jako naprosto zásadní. Běžní občané možná mají strach z toho, že se ve vlastní zemi stanou cizinci, národnostní menšinou. Za pár let mají 25% populace Rakouska tvořit muslimové. Islamizace země tedy není nereálná.
Problém spočívá v tom, že nastolený trend nelze zvrátit. Ani kdyby se k moci dostali Haiderovci či Svobodní. Současná prosperita Rakouska je totiž z nemalé části vykoupena prací Gastarbeiterů (Turků), kteří byli do země pozváni po druhé světové válce. Rakušané si zřejmě mysleli, že se Turci bez problému aklimatizují jako kdysi za Rakouska-Uherska čeští dělníci, řemeslníci, služky a kuchařky. Začlěnení do společnosti se asi moc nezdařilo a Rakušané nyní s údivem sledují, že se spoluobčané tureckého původu "neumějí chovat". Jenže říct "Děkujeme, odejděte" nepůjde, zkrátka to není možné. Nic není zadarmo, ani bohatství a prosperita země.
