O lidské otrlosti aneb Jak jsem šel do kina

Po čase jsem opět navštívil kino. Multikino. Seděl jsem a pozoroval film. Okolo mne se lidé polohlasně baví, chroupají popcorn a srkají limonádu.

Asi jsem už vážně starý, ale při pohledu na stříkající krev po zásahu kulkou do hlavy mnou neprostupuje pocit vzrušení, strachu či zděšení, ale jednoduše mi není moc dobře, neboť si říkám, že to onoho člověka asi muselo hodně bolet, o zvuku lámaného lokte ani nemluvě. Okolo mne sedí mladí lidé, kteří srkají z kelínku limonádu, pojídají popcorn či si namáčejí chipsy do ostré mexické marinády.  A tak si říkám, asi jsem už vážně starý a přecitlivělý. Asi ano. I ten nedávno zemřelý špičkový sportovec se totiž dle médií upil k smrti nikoliv proto, že způsobil smrtelnou autohavárii, ale protože již nemohl vrcholově závodit. Holt, asi jsme už někde jinde.