Návštěva z elektrárny

Nejsem společenský typ. Nikdo mne nenavštěvuje, možná tak jednou ročně známí na oslavu narozenin mého syna. Proto jsem byl velmi překvapen, že mne navštívili dva mladí zástupci elektrárny.

Byl pátek odpoledne, kdy už bývám po celém pracovním týdnu poněkud unavený a intelektuálně otupělý. Přede mnou stál mladý muž v doprovodu mladé ženy a suverénně mi oznamoval, že přišel zkontrolovat mou smlouvu s dodavatelem elektřiny. Moc  jsem nechápal, vůbec jsem nevěděl, co se děje, co je to za lidi a jen zíral. Zmohl jsem se jen na otázku: „Kdo jste? Já vás neznám.“ Připadal jsem si jako senior, který si už potřetí koupil olejový radiátor za 7000 Kč. Mladá dvojice mi ukázala svou vizitku s fotografií. Byl jsem unavený a otrávený, nechápal jsem, co ode mne chtějí. Bylo mi vysvětleno, že můj dodavatel energií (jak se dozvěděli mého dodavatele energií?) změnil obchodní podmínky a oni přišli zkontrolovat, zda mám dobře sepsanou smlouvu s tímto dodavatelem energií.  Pořád jsem nechápal, co po mně vlastně chtějí. Zmohl jsem se zase jen na otázku: „Kdo jste? Já vás neznám.“ A zase jsem byl informován, že přicházejí přímo z elektrárny. Pořád mi nebylo jasné, proč za mnou přicházejí přímo z elektrárny. Že bych něco provedl? „Vy jste e EONu?“ vysoukal jsem ze sebe. „Ne, jakýpak EON? My jsme přímo z elektrárny“. Aha, pomyslel jsem si, oni jsou přímo z elektrárny. Vždycky jsem si představoval lidi z elektrárny trochu jinak. „A z jaké jste elektrárny?“ opáčil jsem. Znovu mi ukázali vizitku zatavenou v plastu. Stálo na ní Centrolpol. „Jenže já žádnou elektrárnu Centropol neznám“, stál jsem si za svým. Mladá dvojice začala se mnou ztrácet nervy a opět jsem byl poměrně energicky vyzván, abych ukázal svou smlouvu. A právě v tento okamžik jsem začal být nedůtklivý, nesnáším psychické násilí a tak jsem začal opakovat svou mantru, že je neznám a nevím, kdo jsou. Nakonec jsem je slušně vyzval, aby opustili můj pozemek. Nyní toho trochu lituji, možná jsem je měl poslat někam do zadní části těla, tak moc mne iritovali. Lidé z elektrárny s nasupeným výrazem ve tváři odešli a cestou mi ještě vyhrožovali, že se budu divit. Měli pravdu. Divil jsem se, když jsem si zjistil, že Centropol žádnou elektrárnu nemá a jde jen o dalšího obyčejného prodejce energií.  

Myslel jsem, že tyhle finty jsou určeny jen pro seniory. Asi už jsem vážně starý.