Co jsem dneska zažil aneb Budoucnost je nejistá

Seděl jsem v parku a pozoroval své dvě děti, jak si hrají na pískovišti. Přemýšlel jsem, co je asi všechno potká a jaká je čeká budoucnost.

Budoucnost je nejistá. Nikdo neví, co bude. Když si přečtu titulky novin a shlédnu televizní noviny, říkám si, zda bylo rozumné, přivádět děti na tento svět. S těmito pochybnostmi hned přicházejí další. A co můj genofond? Nepředal jsem dětem nějakou zákeřnou nemoc? Vychovávám je správně? Dal jsem je na správnou školu? Jsem jim dobrým příkladem? A mnoho dalších otázek....

Při tomto meditování jsem pozoroval početnou romskou rodinu, která byla s dětmi taktéž na pískovišti. Nejvíce mne zaujala rozložitá babička, která si hrála s vnučkou v kočárku. Babička vnučku hladila, trochu lechtala a všelijak spolu dováděly. Vnučce se to líbilo, výskala, smála se a vesele kopala nohama. To asi babičku moc nenadchlo, neboť pronesla: "Ale jdi s tím do prdele, řekni radši babička!" Vnučka na to nereagovala a smála se dál. V tu chvíli mi napadlo, že snad nějak bude.