Tušíte, jak hospodaří naši zaměstnanci s našimi penězi?

„Pozdrav Pánbůh, Hospodáři, jakpak se dílo daří? Práce na gruntu by nebyla? Dřiny se nebojím, fortel prý mám a s koňmi to umím jako málokdo.“ „S pomocí Boží dobře, Pacholku, ale teď v zimě stačím sám. Živím šest hladových krků a musím dobře počítat. Přijď na jaře až bude práce na poli a v lese a dobytek až poženeme na pastvu, pak se domluvíme“, odpověděl Hospodář.

Lidé si, ze svého středu, volí zástupce ke spravování věcí veřejných. Lhostejno, zda běží o správu státní, či obecní. Aby tito mohli své úkoly, pro blaho občanů samozřejmě, naplňovat, musí disponovat penězi. Ty však musí zprvu od každého jednoho vybrat a takzvaně přerozdělit.

Volení a zvolení zástupci bývají ti nejkvalitnější z našeho středu, musí býti, jak jinak, pouze se jim  jejich pevné přesvědčení, neochvějné postoje a ušlechtilé cíle jaksi kulantně překulí do rutiny výhodného a dobře honorovaného zaměstnání (o práci není řeč) a když už jsme u zaměstnání, tak rozhodně vydělat co nejvíce. To je legitimní stav, neníliž pravda?

No a potom to přerozdělování nabere jinačí grády. Však to všichni vidíme dnes a denně téměř na každém kroku. Rozděluje se dobře z cizího, zvláště spřáteleným subjektům a tak rozdělovač se subjektem plní vlastní kapsu, daňový poplatník úpí, spíše však mlčí, nebo je mu to jedno.

Princip takzvaného „porcování medvěda“, souboj poslanců o prachy, které jim nepatří, které jim lidé svěřili, aby je velmi hospodárně použili pro blaho celku, pro zdraví, bezpečnost, vzdělanost, pohodlí, servis a ještě stovky jiných věcí, slouží, a řekněme to bez obalu, na nákup volebních hlasů pro příští období. A protože, jak známo, příklady táhnou a činy „těch nahoře“ jaksi ukazují cestu „těm dole“, je nasnadě, že metody uplácení, zvýhodňování, obcházení výběrových řízení, protěžování a cílených přihrávek „na bráchu“ jsou obecně brány za běžné, pro někoho i správné a hlavně úžasně výhodné.

My, plebejci podivínští,ve školství se realizující máme s prachbídnou prací zákonodárců a zastupitelů každoročně neomylně se opakující hořkou zkušenost. Celý, celičký rok peníze nejsou. No fakt nejsou. Počítá se, odkládá se, látají se díry. A hle - dvacátého prosince nezanedbatelná, kulaťoučká sumička pro školu od zřizovatele, ale s drobnou podmínkou. Nutno utratit do konce roku! O hospodárnosti takto vynaložených prostředků si udělejte soud sami.

Je jaro. Pole a louka zelené jak brčál, všechno v rozpuku. „Hlásím se do služby hospodáři. A buď klidný, jsem poctivý chlap.“

„To rád slyším. Jináč Tě potěhem poženu až za humna. Dej si, zatím, věci do světnice“.

Určitě příklad k zamyšlení, co říkáte?