Permanentní cyklistický orgasmus.

Armáda českých peciválů a knedlíkových alibistů zvedla svoje pozadí a umístila je, alespoň víkendově, na sedlo bicyklu. Toho nejúžasnějšího stroje na převážení, přibližování, překonávání vzdáleností, sportování,  bavení se přímo královsky. Kde jsou časy, kdy vrcholem cyklistické dokonalosti byl podpultový favorit či eska, a pak také, dobře si vzpomínám, zoufalá a vysmívaná, ukrajina, přístroj, na kterém se muselo šlapat i z kopce.

To dnes, to je jiná káva. Nepřeberné množství druhů biků, treků, nebo silniček křižuje české cesty necesty. Od olepeného zbohatlíka s výbavou bezmála stotisícovou k důchodci v dětské helmě, od brunátné paní připomínající spíše parník, po nadupaného sportsmena s vypracovanými lýtky. Ti všichni mají jedno společné. Klobouk dolů před nimi, neboť podlehli kouzlu půvabně podmanivému, nikoli však zadarmo rozdávanému. Protože nic není jen tak a funguje princip něco za něco, je úžasný pohled na svět ze sedla kola je vykoupen snahou, usilovností, námahou, tvrdou prací, vytrvalostí, bolestí. A to je správně.

S nohama ve šlapkách vychutnáváte scenérie krajiny, které z auta neuvidíte a pěšky nezvládnete. Jste v těsném kontaktu s přírodními skvosty a přitom velmi mobilní a pohybliví. To je přece úžasné. 

Můžete zažít ten opojný pocit hormonu štěstí vyplavovaného organismem při námaze, střídající se s vyčerpáním a bolavou kyselinou mléčnou ve svalech. Přihodí se Vám prasklý drát v zadním kole pět kilometrů od základny a po dvouhodinovém usilovném řešení tohoto problému odvozem do servisu, nadrženě vyrážíte stejnou cestou podruhé a na identickém místě, téměř na metr, a ohlášení, že místo projedete úplně stejně, vrazíte do zadního pláště klacek zvící Vašeho malíčku. Opět opravíte a neodrazeni vyjíždíte dále.

 Vychutnáte pocit zlomené první padesátky (50km), první stovky (100km). Překonáte nezdolatelný kopec. Cítíte jak se zlepšujete, jak to jede, tam, kde to dříve nejelo, řadíte těžší převody.

A pak ta žízeň. Platí-li nápis, zhusta vídaný na stěnách českých lokálů, že: „… teprve s pivem je žízeň krásná“, žízeň s cyklistikou (a pivem) je nedostižná. Její hašení je famózní zážitek!

Vyrazíte-li na týden na kolo do českého pohraničí, nejlépe do bývalého zapovězeného  prostoru, anebo kamkoli jinam, zažijete tu extázi, ten pravý permanentní cyklistický orgasmus, jak trefně a výstižně vyjádřil své pocity můj přítel v sedle, v lese nedaleko Slavonic.

Tak přátelé „kolaři“, ať Vám to šlape…A vy ostatní to rozhodně zkuste!