Nejlepší sport je káva a dort

Od malička jsem se babičce pletla pod nohama v kuchyni. Moje babička Vlasta byla vynikající kuchařka a její dezerty byly prostě lahodné. Jsem vděčná za to, že jdu v jejích stopách a vaření a pečení mě naplňuje stejně jako jí.

Rumové pralinky, domácí kakao, ořechový řez na plech, pudinkový krém, kávový krém, vanilkový krém, domácí koblížky, tak voní moje vzpomínka na dětství u mojí babičky, která žila v Liberci v ulici na Bídě. 

Často jsem k babičce jezdila na návštěvu. Moje babička byla dáma každým coulem. Nosila ještě jako v dřívějších dobách stahovací podvazkový pás, punčochy, spodničku. Když šla do města brala si klobouk, klipsny ( náušnice na klipy ), sukni pod kolena, halenku, psaníčko, lodičky. Rty si malovala oranžovou rtěnkou a líčila se tvářenkou. Voněla svojí vůní. Používala jediný krém od značky Ryor a jeho vůni si pamatuji do dnes. 

Babička pracovala jako kuchařka ve školce, když vařila doma, vždy jsem se na její jídla ohromně těšila. Nevím, zda to bylo tou podstivostí a láskou s jakou je připravovala, ale vždy byla báječná.

Po obědě nesměl chybět pišingr ( dezert ). 

Pokud šlo o narozeniny, vždy to byl klasický korpus s pudinkovým krémem zdobený pralinkami a vlnkami z krému. Někdy byl korpus prolitý citronovým rozvarem a čokoládovým krémem, jindy zas byl s kávovým krémem a čokoládovým zdobením, ale vždy výtečný a servírovaný na velkém skleněném podnosu, který měl ve svém středu vybroušenou hvězdu. 

Kdo by si pomyslel, že se dostanu k pečení i v profesním životě? Já tedy rozhodně ne, ale hodně jsem se v tomto směru vzhlédla. Nastoupila jsem jako recepční u nás v horském městě, kde se v prvorepublikové vile nacházelo wellness, kosmetika, masáže, pedikúra, cvičení, kavárna. 

Pracovala jsem zde asi rok, než za mnou přišly holky z kuchyně, zda bych jim tam nechtěla začít pomáhat, že se snaží kavárnu rozběhnout a že by to mohlo být fajn. Kývla jsem. Byl nás tam tým asi 5. holek, žen. Koncept byl kavárna a vegetariánská, zdravá strava. Nejdříve jsme začaly polévkami a pomazánkami na žitném chlebu, později jsme přešly i na zdravá jídla a podávaly jsme obědová menu. Co mi nejvíce chutnalo byl burger z dýně Hokaido, Carpaccio z červené řepy s kozím sýrem a balsamicem, polévka za mě určitě nejlepší byla z červené čočky a curry. kdybych si měla vybrat nejlepší dezert. který jsme dělaly byl by to určitě Brusinkový dort s korpusem z vlašských ořechů a hromadou šlehačky. 

Byla to práce, která mě ohromně bavila i když to občas bylo fyzicky i psychicky náročné, ale měla jsem to tam opravdu ráda. Odešla jsem, až když jsem zjistila, že čekám syna. 

Když se Theo narodil, tak jsem se po čase začala k pečení zase vracet, moc mi to chybělo a tak jsem pekla pro sousedky, pro děti na oslavy, pro kadeřnici, pro lidi kterým se moje práce líbila. 

Po přestěhování za Slavkov jsem pekla i pro báječnou ženu Evičku do vinotéky, tam jsem se po delší době mohla opět realizovat a za to jsem moc vděčná. Ten pocit, když člověk ví, jak moc lidem chutná je hnací motor i pro mě a myslím si, že i pro mojí babičku to kdysi tak bylo. 

Jednou bych si ráda otevřela svojí vysněnou malou kavárnu se čtyřmi býlími stolky, s velkou reklamou na zdi, s nádhernou pultovou vitrínou, kde budou lidé každé ráno nacházet cheesecake, dorty, skleničkové dezerty. V druhé vitríně domácí pomazánky na žitném chlebu, zdobené čerstvými lístky salátů, wrapy, obložené bagetky. Místo, kde bude klidná atmosféra s tlumenou jazzovou hudbou. Kde budou k dostání domácí limonády s vlastnoručně vyráběných sirupů, domácí vafle, vejce do skla s parmesanem a opečeným žitným chlebem s kostičkou másla a freshem z pomerančů a grepů, kde se budou nabízet prémiové čaje. Kde si večer lidé posedí nad sklenkou dobrého vína a romantickou atmosféru navodí svíčky a zavěšená světýlka, vůně květin v místnosti.

Místo, kde se budou scházet lidé, kteří mají rádi své místo na pohodu. 

Tak třeba někdy na shledanou v Cake Therapy na Vysočině.