Jsi vším, co jsi mi vzal.

Někdy, když je chvíli čas a nebo mě napadne své pocity napsat na papír se z té chvíle stane moje zahloubaná hodinka, tím, že píši dokážu samu sebe rozebrat a někdy se i zadaří a je z toho pár vět, které uleví od toho co trápí.

Jsi mi vším, co jsi mi vzal. Jeden pohled, jeden úsměv a jde se dál.

Něha, nostalgie, lítost, poezie je to co teď ve mě usíná, ale stále žije.

Kolik těch věcí dnes večer bude? Těžko odpověď čeká na prahu, není už čas na vítání zázraků.

Jsi tak daleko a já myslím, že teď nejvíc. Jsem teď nemocná. Kdo vyléčí mě místo tebe, když i v létě mě vše zebe. 

Smutný tulák, který kolem tebe prochází a zbavuje se stesku, pocitu osamění a nesnází. 

Jsi ten, který své kroky jiným směrem vede, je to pro mě těžké, když miluji Tebe. 

Jaká cesta bude příští? Nevím v mé duši se vše na střepy tříští. 

Cizinče s úsměvem bílým jako jezerní perly, až potkám Tě zastav své kroky na malou chvíli, ať uzdravím v sobě stesk a bolest, která dá se bez Tebe jen těžko unést.