Jak tě to napadlo? Slyším většinou jako první, když někomu vyprávím o mém novém koníčku. Novém, protože marmeládu vařím rok a půl! A musím říct, že s nadšením a vášní.
Ano s vášní, stejně jako je název knihy Blanky Milfaitové Příběh opravdové vášně.
Tam jsem se dočetla, jak Blanka začala vařit marmeládu, jak se jako první češka účastnila světové soutěže v Anglii World´s Marmalade Awards. Knížku jsem přečetla jedním dechem a tak mě nadchla, že jsem hned běžela pro ovoce a uvařila první marmošku... hned jsme jí snědli. Blanka mě a řadu dalších žen inspirovala, a za to jí dík.
Můj koníček mě dovádí na různá místa, kam na dovolené jiní výletníci nezavítají. Je to někdy opuštěný starý sad, les a jeho plody nebo místní trhy a jarmarky. Je to hledání nových chutí a někdy i nečekaných přísad, vůní dozrálého ovoce na slunci a ne ve skleníku, různých bylinek a koření. Prostě a jednoduše hledání gurmánského zážitku v čerstvém ovoci, zelenině a jiných dalších potravin. Pak už je jen krůček k tomu uvařit dobrou marmošku a jednoduše si pochutnat. Proto vařím zásadně bez chemie. Můj degustační tým je má rodina a ladím chutě podle připomínek nebo přání. Cítím uspokojení, když jim chutná a vrací mi prázdné skleničky.
V létě jsem dala 4 marmelády do soutěže na Maloskalským jarmarku. Byla jsem třetí se slívovou s mátou. To mě nakoplo a dostala jsem odvahu.
Tak došlo i na nápad zkusit to na soutěži World´s Marmalade Awards. Přihlásila jsem se v kategorii pro amatéry, protože souběžně probíhá kategorie pro firmy, a to já nejsem. Poslala jsem 2 marmelády. Jedna byla pomerančová a druhá jablečná s karamelem, rozinkami v rumu a vlašským ořechem. S napětím jsem čekala, jak to vše dopadne, protože nemám s mezinárodní soutěží vůbec žádné zkušenosti. Předevčírem mi přišla větší, ale nenápadná obálka. Věděla jsem moc dobře, co v ní bude - poděkování za účast atd. Asi půl hodiny jsem oddalovala otevření a pak jsem to riskla. Proboha jsou tady diplomy, je to možný? Divím se ještě teď… 3. místo - bronzová za pomerančovou a 4. místo - čestné uznání za jablečnou.
Hurá, co víc dodat mám radost!
Hana Chmelíková
autorka pracuje v Památníku Lidice
