Jak se v médiích vaří z vody

Jak vtipně postřehl Tomáš Baldýnský ve svém komentáři v Lidových novinách, podle zpravodajství českých (pražských) médií by se zdálo, že Dejvice minulý týden postihla humanitární katastrofa srovnatelná se zemětřesením v Nepálu. Odvážní reportéři, kteří se bez ohledu na vlastní nebezpečí nebojácně vydali na místo katastrofy, se předháněli v srdceryvných příbězích lidí postižených tím, že je voda „prohnala“ nebo že si dokonce museli nosit pitnou vodu domů v kbelících.

Ve včerejším regionálním vysílání České televize si třeba redaktora Natálie Forsterová rozhodla udělat jméno na neobratném vyjádření hygieničky, podle kterého v kontrolovaných vzorcích vody NEBYLA žloutenka zjištěna, ale vyloučit nelze nic. Byl z toho titulek, že obyvatelům Dejvic „hrozí nákaza žloutenkou“. Toto zjištění novinářka doložila zkušenostmi z blíže neurčených „epidemii v zahraničí“. Zřejmě  logická paralela mezi rovníkovou Afrikou a Prahou 6. Pražská hygienická stanice to sice následně vyvrátila, ale sólokapr byl na světě.

Je opravdu zajímavé sledovat, kdo všechno se chce na této havárii přiživit – ať už finančně nebo politicky. Je to smutné, ale o povaze naší společnosti nejlépe svědčí následující čísla. Pár dní poté, co byla havárie zjištěna a když už problematická voda netekla, bylo evidováno zhruba 130 lidí se zdravotními problémy. Když společnost PVK oznámila odškodnění 5 000 Kč, vystřelil počet lidí, kterým se z toho udělalo špatně od žaludku, na aktuálních 2 600 lidí! Trochu to připomíná některé české „odbojáře“, kteří zázračně nalezli svou odvahu PO skončení druhé světové války. Úplně anekdotické potom jsou historky, podle kterých se PVK kvůli odškodnění ozývají lidé z druhého konce republiky s tím, že byli o inkriminovaném víkendu „na návštěvě u babičky v Dejvicích“ nebo žádost skupiny občanů z nejmenované menšiny, kteří ze severních Čech vyrazili do Dejvic na svatbu o padesáti lidech a do jednoho teď pociťují problémy.

Měl jsem to štěstí, že jsem nedávno v Českém rozhlase zaslechl reportáž, která byla v této situaci čestnou výjimkou. Redaktorka zpovídala starší obyvatele Dejvic, kteří by podle médií měli být postiženi nejvíce. A právě tito starší lidé, kteří už za svůj život opravdu něco zažili, odpovídali na její dotazy s největším nadhledem a humorem ve stylu „když se nestalo nic horšího...“. Dobrou zprávou na konec tedy je, ale alespoň někdo si zachovává styl a rozum.

Marek Lichtenberk

Slabiky.cz