Vodovody ve správě obcí – výhra nebo riziko?

Na scéně se objevila řada „nezávislých odborníků“, kteří nabízejí obcím i městům poradenství. Přesvědčují je, že když si budou vodárenskou infrastrukturu spravovat sami, všichni na tom vydělají a vodárenští vydřiduši utřou nos.

Tento scénář je jednou z možností, kterou je třeba uvažovat, ale vždy v kontextu odpovědnosti zástupců měst a obcí. Zvažovat relevantní otázky. Jak dokáže obec efektivně řídit podnik? Jak bude v menších lokalitách řešena nastalá významná havárie? Jak budou stačit prostředky z politicky nízko udržovaného vodného a stočného na jednorázové investice? Je otázkou jaký subjekt bude mít zájem na efektivním a transparentním fungování vodárenských podniků – management dosazený lokálními politiky nebo privátní vlastník, který do firmy investuje svoje vlastní peníze?

V odpovědi na tyto otázky se může ukázat rozdílný přístup profesionálů s přesně definovanými postupy, a obecních úředníků, na které vodovod tak nějak zbyl.

Další důležitou skutečností, kterou kritici opomíjejí, je to, že provozovatelé mají v současném systému regulované maximální ceny pro koncové zákazníky a tedy i míru ziskovosti, která se pohybuje v řádu jednotek procent. Zisk soukromých provozovatelů je při regulovaných cenách založen na zvýšení efektivity provozu.

Argument, že z pronájmu majetku nemají obce zisk je opakovanou, ale nesmyslnou mantrou kritiků efektivního provozu vodohospodářského majetku. Obce neřeší otázku zdanění a dostávají nájemné, které v řadě případů překračuje 40 % z celkových nákladů na vodné a stočné! Ptejme se, zda je reálné, aby obec sama vytvářela 40 % zisk? Navíc tyto prostředky transparentně pod veřejným dohledem končí ve vodohospodářské infrastruktuře často doplněny finančními zdroji ze strany provozovatele.

Experti, kteří radí „převzetí vody do rukou občanů“, jsou často minoritními akcionáři regionálních vodáren. Mohou tak tlačit na provozovatele nebo majoritního akcionáře a notně mu zatopit. Legislativa jim například umožňuje paralyzovat celou společnost zablokováním rozhodnutí valné hromady.

Největší podnikavci šli ještě dál a snaží se dostat do různých poradních orgánů či komisí na ministerstvech nebo oborových organizacích. Příkladem je Radek Novotný (v minulosti člen vodohospodářské komise ministerstva financí), který prostřednictvím různých firem vlastní akcie řady vodárenských společností. Poté, co se v médiích objevily informace o žádosti o úplatek, musel z komise odejít. Komise byla následně zrušena, ale pan Novotný ve vodárenství aktivně působí dál. Úzce spolupracuje s vybranými lokálními politiky a vybraným tiskem jako „Expert“.

Expert Novotný navenek komunikuje s dalšími akcionáři vodárenských firem jako nezávislý odborník a aktivista, ale více než o blaho občanů mu ale jde o proniknutí do statutárních orgánů firem, vyšachování některých akcionářů, případně o úplné ovládnutí podniků. Na otázku, co z toho budou mít běžní občané - uživatelé vodovodů, si asi umí odpovědět každý sám...

Marek Lichtenberk