Zimní slunovrat v Irsku

Dnes ve 23 hodin 23 minut nastane zimní slunovrat. Již před pěti tisíci lety lidé v Irsku pozorovali tento neobvyklý úkaz. Při návštěvě Irska jsem proto nemohla vynechat Newgrange- mystické místo se slunovratem tradičně spojované.

Předem se omlouvám za mizernou kvalitu snímků, v době kdy jsem Irsko navštívila jsem fotila na kinofilm, takže se jedná se o fotky přefocené mobilem. Mapička je dost pomačkaná, protože jsem ji během návštěvy tohoto magického místa hodně používala, ačkoliv jsme samozřejmě měli i místního průvodce, který nám většinu informací zprostředkoval. 

Pokud vás překvapuje, jak nově stavba působí je to proto, že v sedmdesátých letech minulého stoletá byla kompletně zrekonstruována. Z přiloženého plánku je vidět co je hlavní atrakcí tohoto místa-v den zimní rovnodennosti pronikne paprsek devatenáct metrů dlouhou chodbou a osvítí výklenek na jejím konci. Nám to tehdy průvodce imitoval světlem baterky, v informačním centru jsme pak mohli shlédnout i dokument ve kterém je celá událost simulována. Tam jsem také vyplnila anketní lístek-každý z návštěvníků má šanci, že bude vylosován a pozván na výjimečnou událost. Právě v den zimního slunovratu se  malá skupinka vyvolených-víc se tam totiž nevejde-účastnit okamžiku, kdy paprsek do chodby vnikne a skutečně výklenek osvítí. Asi mě nevylosovali, nebo jsme špatně napsala zpáteční adresu, protože žádné oznámení nedorazilo. A ti, kdo měli letos to štěstí a byli vylosováni si to dneska asi moc neužijí, podle předpovědí je dnes v Irsku zataženo.

To že křesťanské vánoce spadají přibližně do doby slunovratu nebude náhodou-podle určitých teorií se tak křesťané snažili nahradit pohanské oslavy návratu slunce narozením Ježíše aby původní pohanské obyvatelstvo ochotněji přijalo nové náboženství. Bohů se lidé  vzdají ochotněji než svých oslav, zvyků a rituálů. ostatně už  starověcí Římané  věděli, že pokud dají lidu chléb a hry, budou mít od lůzy klid a ti nahoře si budou moci v klidu dál spřádat své pletichy.

My si  už zvykli na našeho Ježíška a ztotožňujeme ho často s Pražským Jezulátkem, které vlastně pochází se Španělska a do Prahy přivezla španělská šlechtična. Jesličky zas zavedli Jezuité inspirováni německými betlémy, ale ti to zas převzali od Italů. Zdobení  stromečku  jsme přijali také z Německa  pouštění lodiček-tedy skořápek z ořechu opět z Itálie, a tak by se dalo pokračovat.  
Bojíme se globalizace ale vůbec si neuvědomujeme,  že i naše vánoční , údajně typicky české tradice jsou vlastně směskou různých tradic pohanských či židovských, takže globalizace tu už byla dávno,

Ale to neznamená, že si vánoce nemůže užívat navzdory tomu, odkud jednotlivé zvyky pochází, nebo

zda jsme věřící či ne.Tak pěkné  a pohodové svátky vám všem.