Žabky v horkém pouštním písku

Asi vás napadne, co by vlhkomilný tvor jako žabka dělal na rozpálené poušti? A jak by se tam vůbec dostal? Ochránci zvířat nebojte, nejde o drama, nedovezl je tam sadista.Jde o žabky jako pantofle, také se jim říká vietnamky...

Vydat se na poušť v žabkách by mohlo napadnou jen masochistu, anebo hloupou blondýnu. Když se to stane hned čtyřem zkušeným cestovatelkám, a ne všechny jsou blondýny, tak už je to na pováženou. Jako vždy platí nesuďte druhé, nevíte jaké mají důvody pro to co právě dělají, jakkoliv nesmyslné se to může zdát.

Při dovolené v Emirátech jsme se s kamarádkami rozhodly, že  zkusíme adrenalinový výlet džípem po písečných dunách. Já sice tyhle zážitkové výlety moc nemusím, ale když jste s někým společně na dovolené, je třeba se přizpůsobit, vzájemně si vyhovět a netrhat partu. Kdo byl v Emirátech  ví, že je tam pořádné horko, takže šortky, tričko a žabky jsou pro turisty klasikou.

Čekali jsme v hotelové hale když nás recepční upozornil, že náš pan šofér už dorazil. Byl to pěkný mladý Ománec a jeho první slova při představování zněla: Jsem tu dámy, abych splnil všechna vaše přání...To znělo opravdu slibně. Jeho jméno Kalil (nejspíš by se to mělo psát Khalil) se nám nedařilo zapamatovat, až mě napadla taková mnemotechnická pomůcka: Měl totiž na pevné paže, jak se říká svaly jak z oceli, a já si vzpomněla na knížku Jak se kalila ocel...kámošky mě za ten nápad pochválily, protože tak si jeho jméno zapamatovaly snadněji a při oslovování netápaly. Podobně jsem například hotel Bursh al Arab překřtila na burčák, což se také ujalo. Na vymýšlení blbinek jsem expertka.

Nastoupili jsme a jeli na výlet. Když jsem se blížili k dunám, Khalil zastavil a vystoupil, aby upustil vzduch z pneumatik. Koukejte holky, tady už začínají duny, ukazovala jedna ze spolucestujících na kopečky písku kolem.

"Jen jestli to nejsou hrobečky turistů, kteří si objednali stejný výlet do pouště jako my, ale měli nezkušeného řidiče," prohodila jsem. Holky se smály, ale vzápětí nás všechny smích přešel. Když jsme najeli na první dunu a smykem jí sjížděli dolů, začaly jsme pištět.

"Asi jsi s těma hrobečkama měla pravdu," utrousila Elena, ale Khalil nás upozornil, abychom radši držely jazyk za zuby. Ne že by byl tak nezdvořilý, ale, jak jsme záhy poznaly, při následných skocích, které náš džíp prováděl, by bylo velice snadné si jazyk překousnout, anebo se do něj přinejmenším velice bolestivě kousnout. Chvílemi jsme byly hlavami až u stropu džípu, ač jsme se držely jak klíšťata čeho se dalo. Ale zážitek to fakt byl.

Ovšem když Khalil na jedné obzvláště fotogenické a spektakulární duně zaparkoval, abychom si mohly udělat fotku, poznaly jsem teprve co to je, po rozpálením pouštním písku pobíhat v žabkách. Když jsme se ráno na výlet chystaly a oblékaly. tak nás ani ve snu nenapadlo, že z klimatizovaného džípu budeme někde vystupovat. Ale musely jsem to vydržet. Stát uprostřed pouště a po všech stranách vidět jen tu obrovskou plochu písku, ze kterého sálá nepředstavitelný žár, to teprve dá člověku představu o majestátní ikdyž hrůzné kráse poušti. A v duchu smeknout před muži, kteří kdysi s karavanami převáželi zboží a trávili tak v tom nepřátelském prostředí celé dny. Ostatně i dnes imigranti ze střední Afriky, než se dostanou na pobřeží odkud vyráží do Evropy, musí překonat pochodem v poušti obrovské vzdálenosti a ne všichni to přežijí.

Po focení jsme si samozřejmě nabraly trochu písku do lahve od pití na památku a s radostí vklouzly zpět do klimatizovaného prostředí džípu. Takže jetli někdy pojedete na výlet po dunách, nezapomeňte na správné obutí.

Když Khalil vystoupil, aby upustil vzduch z pneumatik, jakožto milovnici hororů, která spřádá katastrofické scénáře mě napřed napadlo. Tak vypustí pneumatiky, nechá nás tu a zmizí.

Po cestě zpět nám Khalil natrhal čerstvé datle na osvěžení. Pak jsme se snažily udělat fotku s jedním z mnoha divokých velbloudů, kteří se volně potulují podél silnic, ale nechtěl se fotit a tak mám na snímku jen utíkající velbloudí zadek. Navíc jsem to tehdy fotila na kinofilm, takže teď jsem to jen mobilem přefocovala čímž se omlouvám za mizernou kvalitu

Naše skvadra  u hranic Ománu, odkud  řidič Khalil pochází. A tak mě napadá, žabky kromě živočichů a letních trepek  je i označení pro holčiny. My jsme sice už poněkud odrostlé, ale duchem jste stále holky, a zejména na dovolené, když člověk zapomene na všechny starosti a problémy každodenního života, se i z dospělých vážných ženských mohou na chvilku stát veselé rozpustilé žabky, které v žabkách pobíhají po rozpáleném pouštním písku.