Sybila s bobkový listem

Zní to možná jako nějaký prapodivný recept, ale kdo četl můj  předchozí blog o výletě za Kumskou Sybilou už tuší, že je tu slíbené dokončení popisu mé dávné cesty do jedné z nejzajímavějších částí Itálie. 

Kdo to nečetl tak jen pro vysvětlení ten bobkáč je tu proto, že přístupová cesta k jeskyni, ve které Sybila věštila, je lemována vavřínovým lesíkem.

Etymologie slova Kuma se může vázat ke zdejší výjimečně úrodné půdě, na které rostou excelentní vína,  podle jiné teorie název podle starých mincí, které zde byly nalezeny a na kterých bylo napsáno "KVME" nebo "KVMAION., i řecké "Kvme" je něco jako plodná či těhotná žena a odvolává se na kult bohyně matky jakožto symbolu fertility čili plodnosti. Na zmíněných mincích  byla také broznová přilbice bohyně Pallas Atheny což vede k hypotéze že je tu jistá souvislost mezi výrazem"KVME"  a  Amazonka tedy bojovná žena. A je fakt že v pradávných legendách o Flegrejských polích u Neapole je o bojovných Amazonkách nejedna zmínka.
Flegrejská pole, doslovně planoucí či hořící,  slavné území Campi Flegrei, jsou vlastně vulkanická kaldera o průměru 13 kilometrů, která leží západně od italské Neapole, asi 35 kilometrů od Vesuvu. Kaldera vznikla ve dvou divokých erupcích, které se odehrály asi před 39 tisíci let a 12 tisíci let. Celá oblast je neustále geologicky aktivní, a často se mění v důsledku vulkanických pochodů. Na povrchu je v dnešní době patrná aktivita v podobě výronů plynů z fumarol kráteru Solfatara.
Podle studie, kterou před časem vedl Giovanni Chiodini z Národního institutu geofyziky a vulkanologie v italské Boloni, se podmínky pod Flegrejskými poli blíží k bodu, kdy by mohlo dojít k náhlému průniku velkého množství rozžhavené vodní páry a magmatu. Prý se zde probouzejí obrovské podzemní síly. Nejznámější z kráterů Solfatara, vzniklá asi před 4000 let. Další krátery se jmenují Astroni, Monte Nuovo,tedy Nový kopec který vznikla při poslední erupci v roce 1538 , a pak jeden zalitý vodou, který tvoří proslulé jezero d'Averno., italsky  Lago d'Averno  Jezero se nachází asi 4 km  západně od Pozzuoli, má okrouhlý tvar s průměrem asi 2 km  a hluboké je zhruba 60 metrů. Název  Averno je z řečtiny a znamení "bez ptáků", protože sirné výpary kterými je okolí jezera prosyceno, zabíjely hejna prolétajících ptáků.
 Jeho tmavé téměř nehybné vody byly považovány za vstup do podzemí, do samotného Pekla. Hladina jezera vypadá jako z olova a to dodává místu téměř strašidelný ráz. U břehu je v jednom místě vidět, že z hlouby kaldery vyvěrá termální pramen. což dávní obyvatelé považovali za proud řeky Styx, Podle mytologie řeka Styx v podsvětí obtéká celou říši mrtvých, je nepřekročitelnou hranicí podsvětí.  Mimochodem její jméno má i řeka v jeskyni Domica na Slovensku.

Ale zpět k mému výletu.
 Městečko Poztuolli se nachází u přírodního parku Capodimonte na nejvyšším bodě Flegrejských polí. Jak již bylo řečeno, patří do aglomerace Neapole v oblasti Kampánie. Bylo založeno jako řecká kolonie pod názvem Dicaearchia (řecky: ??????????), a jako hlavní město oblasti Flegrejských polí bylo kdysi významnější než samotná Neapolis. Svou funkci obchodního centra a přístavu však začalo ztrácet po vybudování přístavu v Ostii během 1. století za císaře Tiberia.

Kdysi v něm pobývali římští boháči ve svých nádherných vilách (např. Cicero). Známky někdejší slávy lze nalézt ve městě dodnes: Flavijský amfiteátr o kapacitě původně 40 000 diváků, tržiště nazývané díky nálezu sošky boha Serapida Serapidův chrám, rozlehlé podzemní chodby atd. Římany bylo coby římská kolonie (od roku 194) nazýváno Puteoli. 
Nejkrásnější kraj světa, pod tou nejprůzračnější oblohou  s  proradnou půdou a zrádnou zemí...tak popsal zdejší krajinu Goethe v roce 1787 kdy ji navštívil
 Názvu Pozzuoli se podobá italské slovo puzzare, což znamená páchnout,, a můžu vás ujistit, že procházet se v blízkosti fumarol  je opravdu jak přičichnout si k peklu. Štiplavý zápach síry je chvilkami tak silný, že se dusíte, slzí vám oči a nutí vás to k pokašlávání. Nemluvě o tom, že když nejste dost opatrní, a ve snaze pořídit co nejefektivnější fotku s pozadím kouřích čmoudíků (jak jsme si my laičtí amatéři překřtili fumaroly) vlezete kam nemáte, tak si velice snadno přiškvaříte podrážky. 
Možná to měl Goethe na mysli, když psal že je tu zrádná půda....Třeba taky lezl kam neměl  a usmažil si boty.
Věřte mi, že bez ohledu na to, z jakého materiálu boty máte, takové připálené podrážky opravdu nevoní, ani přesto, že pár hodin předtím jsme si je provoněli brouzdáním se v tom výše zmíněném vavřínovém listí. Takže jestli tam někdy pojedete na výlet, vemte si radši nějaké levné staré křusky aby vás nemrzelo, když si je zničíte.
 Díky úrodné půdě se zde daří výtečným druhům révy a zdejší vína, například bílé Falerno del Massico, Falerno del Massico Primitivo či Falanghina, a nebo jestli máte radši červené tak mohu doporučit Piedirosso, které mu se lokálně říká Per’e Palummo nebo Palombina. Má krásně rubínovou barvu s jantarovými odlesky,  a voní trochu jako fialky a třešeň. Hodí se úplně nejlépe k těstovinám, místní specialitě - la pasta al ragu.
Vína jsou lahodná stejně jako  gastronomie, nedaleko jsou slavné pláže a přímořská letoviska s kempy, jako například Mondragone a Baia Domizia, co víc si člověk může přát? A  ještě jednu zajímavost a novinku bych zmínila, poslední dobou se zde hodně propaguje Slow Food  a pořádají se pro zájemce dokonce kurzy v takzvaném geotermální vaření, což znamená, že některá jednodušší jídla si můžete udělat na horkými výpary ze zemslých průduchů.  A kdo se rád potápí nebo šnorchluje, může si prohlídnout zdejší mořský archeologický park, kde se pod vodní hladinou nachází celé pradávné město-zbytky vil, ulic, lázní,  bývalý přístav.
Zkrátka jak jsem tuto oblast poznala já,  spíše než vstupem do pekla, bych ji nazvala vstupem do ráje.