Poslední večeře jako opulentní hody

Snad nepřekvapí, že právě dnes hodlám psát o Poslední večeři. Miluju výtvarné umění, a tak vám představím tři nejzajímavější, nebo možná nejvíce diskutovaná malířská plátna, jejichž autoři se tomuto náboženskému motivu věnovali.

Asi největší rozruch způsobil italský malíř Paolo Veronese , který pojal obraz Poslední večeře Páně  dost kuriózně, jako přepychové hodování v domě boháčů, a byl proto dokonce v roce 1573 předvolán před Inkvizici. Plátno  je  dnes ve sbírkách Gallerie dell’Accademia v Benátkách,  a podle mnohých vypadá jako žranice v benátském paláci. Ohledně dobrého jídla a krásných žen byly Benátky proslulé, v té době to bylo kosmopolitní bohaté město, kde spolu žili lidé nejrůznějších národností i vyznání. Obchod byl prioritou a nikomu nevadilo, zda zboží doveze, prodá nebo nakoupí křesťan, žid nebo muslim. Hlavně aby největší finanční prospěch mělo město samo.
Inkvizitoři byli zděšeni  představou, jakou měl malíř o tak posvátném tématu.  Vyčítali mu že není vhodné, aby na obraze Poslední večeře Páně byli vyobrazeni opilci, psi, černoši, sloužící v turbanech, blázni, trpaslíci, dokonce němečtí žoldáci s halapartnami, z nichž jeden popíjí na schodech plnými doušky víno, muž který se vidličkou šťourá v zubech apod.. Odpověď malíře zněla, že pán domu přece musel mít nějaké sluhy, pomocníky i ochranku, a že plátno na které měl výjev podle zakázky namaloval, bylo příliš velké a tak ho musel něčím zaplnit.
Namaloval také kuchaře, protože bez něho se žádná večeře neobejde... „Udělal jsem ho tak, jako by se šel jen tak pro ukrácení chvíle podívat, jak se věci mají.“ vysvětloval Veronese před soudem- „A proč jste tam namaloval muže, kterému teče z nosu krev?“ ptal se dál inkvizitor s tím, že bible nic podobného nepopisuje. „To je sloužící, tomu se přece může stát nehoda a pak krvácí z nosu,“ vysvětlil umělec. 
Veronese nakonec nebyl zavřen, obraz nebyl zničen a ani na něm malíř nemusel udělat žádné úpravy, které tribunál původně žádal. Stačila jen kosmetická změna. Malba byla jen přejmenována. Takže z Poslední večeře se stala Večeří v domě Leviho, jak ji popsal v bibli apoštol Lukáš. Na schodiště umístil Veronese čitelný nápis: „Levi připravil pro našeho Pána velkou hostinu. Podle Lukáše, kapitola 5.“ To stačilo, aby byl v Benátkách skandál smeten ze stolu.
Během půlhodinového výslechu z jeho úst zazněla i věta o nároku na uměleckou volnost a fantazii: „My malíři požíváme stejné svobody, jakou mají i básníci nebo blázni.“ Jako blázen byl tehdy označován klaun, který vyjadřuje pravdu pomocí humorné nadsázky. No jak vidno, se svobodou názoru to bylo vždycky na štíru, ale že i dnes, po tolika staletích od Inkvizice si bude člověk muset dávat pozor co smí říct a napsat, to je smutné...

Druhý slavný obraz, který mě osobně velice zaujal je Poslední večeře jak ji ztvárnil Salvator Dalí. Viděla jsem ho kdysi v nějaké publikaci a jeho až magická atmosféra na mě tak silně zapůsobila, že když jsem se dostala do Washingtonu, chtěla jsem obraz stůj co stůj vidět v originále. Měli jsme docela našlapaný program a můj přítel nemohl za boha pochopit, proč jsem si postavila hlavu, že musíme jít do galerie, proč právě já ateistka, musím za každou cenu vidět Poslední večeři. Ale jak jsem paličatá, tak jsem si to prosadila, a nakonec i on, i naši známí, kteří byli s námi, když obraz uviděli, byli uchváceni.

Reprodukce a originál, to je vždycky velký rozdíl.

Dalí tento olej namaloval v roce 1955  během devíti měsíců,  a dnes patří mezi jeho nejslavnější kompozice, ač i jemu, stejně jako kdysi Veronesovi, bylo současníky vyčítáno netradiční pojetí a příliš extravagantní zpracování. Jak jsem zmínila, najdete ho ve Washington National Gallery of Art.
https://www.dalipaintings.com/the-sacrament-of-the-last-supper.jsp

Další velmi kuriózní obraz na téma Polední večeře Páně mají v Peru, a představuje Ježíše Krista, jak učedníkům servíruje morče. Možná to zní rouhačsky, a kdybych to neviděla na vlastní oči, taky bych tomu nevěřila. Ale kdo navštívil Cuzco, kdysi hlavní město mocné Incké říše, pokud se díval pozorně jako já, nemohlo mu to uniknout. Na jednom z obrazů v katedrále na hlavním náměstí (vzadu napravo od hlavního oltáře) se skutečně nachází obraz Poslední večeře, kde si Ježíš a dvanáct apoštolů pochutnávají na morčeti. Morče je v Peru specialita číslo jedna, něco jako u nás knedlo-vepřo-zélo, nebo v Itálii špagety. Ale neumím si představit, že by si Češi prosadili, aby se v kostelech přemalovaly obrazy a místo chleba a vína byla na tabuli, u níž sedí Ježíš s apoštoly, třeba vepřová pečínka. Ale v Peru to prošlo, snad ve snaze přimět obyvatele, aby jim nové náboženství bylo co nejbližší a ochotněji ho přijali za své, církev přimhouřila oko.

Před časem jsem o tom napsala blog, a diskuze pod ním byla tak trochu ve stylu inkvizice, které byl podroben Veronese. Vlastně bych řekla, alespoň jak to bylo vylíčené v Novinky.cz, ze kterých jsem ten popis výslechu čerpala, že Inkvizitoři byli k malířovi mnohem přívětivější a milosrdnější, než někteří zdejší diskutující tehdy ke mně. Budiž mi útěchou, že on byl slavný umělec a já jen obyčejná "blondýnka". Ano klasické klišé "blondýnka se diví" v diskuzi pod blogem o obrazu  Ježíše s morčetem zaznělo samozřejmě také. 

Zdroj: https://libusepalkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=663305 

Pokud neplánujete v nejbližší době cestu  do Peru a přesto chcete obraz vidět, můžete juknout na:

https://www.atlasobscura.com/places/guinea-pig-last-supper

The Last Supper depicting Jesus and the twelve apostles feasting on guinea pig, a traditional Andean delicacy tttps://en.wikipedia.org/wiki/Cusco#Main_sight 

Na závěr jen doplním, že asi nejslavnější verzí Poslednívečeře je freska Leonarda da Vinci v kostele S. Maria delle Grazie v Miláně. 

Jakou událost si připomínáme to jistě víme všichni, přesto své vyprávění uzavřu slovy zwikipedie: Poslední večeře znamená důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři, která je vylíčena v evangeliích, jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Tak vzniklo křesťanské slavení a svátost eucharistie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poslední_večeře

článek z něhož jsem čerpala informace o výslechu malíře Paola Veronese před Inkvizicí najdete na:
https://www.novinky.cz/kultura/311257-umeni-nebo-skandal-posledni-vecere-jako-zranice-v-benatskem-palaci.html

Takže veselé Velikonoce vám všem a užívejte každý den, nikdy nevíme jestli nebude ten poslední...Jako byla ta Poslední večeře