Dík za přiblížení zajímavostí z historie .

děkuji za komentář Radko a pěkné Velikonoce

Zajímavé, pro neznalé, jako já ...

děkuji Vlastičko za přečtení a pohodové svátky

Dobře se to četlo

děkuju za přečtení paní Martino jsem ráda že se líbilo

Hezká exkurze do světa výtvarného umění. Dávám karmu a pěkné, pokojné dny velikonoční přeji.

děkuji pane Miroslave i vám klid a pohodu

Libuš, Ti kluci uměli ale zacházet se štětcem, zřejmě i něčím jiným.

jo Horste byli to borci

Dobrý den, stůl pro dvacet šest, prosím.

Ale vás je jen třináct.

My budeme sedět jen na jedné straně.

Libuško, měla jsi dobrý nápad přiblížit tento den pomocí výtvarného umění. I mně jsi osvěžila některé už skoro zapomenuté informace. Díky Ti

jsem ráda Zdeni-přemýšlela jsem co k tomu napsat aby to nebylo jen pořád opakování toho samého a přitom tématické-no a napadlo mě tohle-víš já nevím jak ty, ale vyšiluju když za jeden den narazím na deset podobných článků-třeba kojení po desáté už fakt nedám-ale až to šílenství opadne možná se k tomu vrátím a něco dodám-dík za návštěvu a krásné svátky

moc děkuji za blog, Libuško. Ten obraz Dalího - to je až neuvěřitelný. Nevím, jestli to správně popíšu, ale cítila jsem energii uvnitře sebe, když jsem se na něj dívala. Pocit, jako když jsem na kolotoči a začíná se mi točit hlava. Je to zvláštní shoda - už několik dnů chci Dalího zmínit v blogu. V jednom jen jako malá zmíňka - příklad a ve druhém taková zvláštní zkušenost s knihou o Dalím.

přesně Beatko. já měla husí kůži po celým těle když jsem před tím obrazem stála-nepopsatelná věc-díky za nákuk a pohodové dny

Omlouvam se, že se vracím k predminulym diskusím, ale opravdu tomu nerozumím, informace mám jen z internetu, docela mě to zajímá, musel to být zážitek to natáčení, byla bych ráda, kdybyste o tom třeba napsala http://www.bulvar.cz/farmar-hleda-zenu-2014-25-4-p...

myslím že lepší vizitku o sobě a svých duševních obzorech jste tu zanechat nemohla paní Dubcová

v pátek to reprízovali tak to třeba najdete zpětně někde na netu-pěkné velikonoce

Ráda jsem si početla. :) umělci, co mají doopravdy přesah, často nejvíce bojují, bojovali paradoxně s tím, když chtějí lidem to přesahové a svaté přiblížit. Říct, že věci, co ctí, jsou jako jejich život. Jsou jim vpodstate nesmírně blízké. Lidé si odjakživa radi živí svou iluzi a to přiblížení vlastně nechtějí. Není to zkrátka vznešené. U Caravaggia ty veci realismu, najednou špinavé nohy, spíš chápala církev než obyčejní lidé, co se s tím nemohli popasovat. Dekuji za článek.:)

já děkuji za komentář a pěkné svátky přeju