Při slově nymfomanie se nejeden muž zasní a propadne představám o snadno přístupném sexu. Podle Oxfordského lékařského průvodce (Oxford Medical Companion) by se mělo rozlišovat mezi skutečnou nymfomanií a ženskou hypersexualitou.
Definice nymfomanie se různí a během staletí na ni bylo pohlíženo různými způsoby. Mne osobně velice pobavil popis z třetího vydání Encyklopedia Britannica z roku 1788 inspirovaný spisy slavného řeckého filozofa Aristotela:
Furor uterinus je ve většině případů druhem šílenství anebo vysokým stupněm hysterie. Jeho bezprostřední příčinou je abnormální dráždivost dělohy a zevních genitálií ženy, anebo neobvyklá prudkost tělních tekutin v těchto oblastech. Jeho přítomnost je rozpoznatelná podle vyzývavého chování pacientky, která mluví a jedná s nepokrytou obscénností, a jak se porucha prohlubuje, křičí, spílá okolí a směje se. Pokud je u ní uchován rozum, je naopak tichá a působí melancholicky, avšak její oči prozrazují neobvyklou smyslnost. Symptomy a příznaky se střídají, zvyšují a zklidňují, ustupují a zas zhoršují, až se dostaví nejvyšší stádium poruchy, kdy je stav naprosto očividný z každého slova a činu pacientky. Zpočátku je možno doufat ve zlepšení, avšak jestli porucha pokračuje, zvrhne se v mánii...Pokud delirium dosáhne vrcholu, podávejte opiáty na uklidnění, popřípadě vstřikujte do dělohy injekce ječné vody s malým množstvím šťávy z bolehlavu, avšak pokud je to možné, je lepší situaci řešit manželstvím...
Nevím jak vás, mě ale tahle rada a doporučovaný způsob léčby, stejně jako celý text, docela odbouraly a smíchy jsem už ani dál číst nemohla. Je pravdou, že v novějších vydáních zmíněné encyklopedie se už s výrazem nymfomanie zachází opatrněji a v některých se téměř nevyskytuje. V perexu citovaný Oxfordský lékařský průvodce ji definuje jako: intenzivní sexuální vzrušení žen, zaměřené na kteréhokoliv muže a neutišitelné orgasmem.
C.Allen ve své Učebnici psychosexuálních poruch z roku 1962 říká: Jelikož spisovatelé, ale muži všeobecně, jsou tímto pojmem velice fascinovaní, bylo by dobré uvést na pravou míru, že klinicky se vyskytuje jen velmi zřídka.
Tak se pánové zamyslete, až na vás bude partnerka křičet, jestli důvodem jejího ječení není něco jiného než fakt, že jste zas nechal v koupelně na zemi mokrý ručník, a zeptejte se sám sebe, co byste mohl udělat, abyste ji uklidnit a utišil. Injekce ječné vody se šťávou z bolehlavu asi doma hned po ruce nemáte, a opium nejspíš taky ne. A pokud pojedete ve výtahu s nějakou tichou, melancholicky působící ženou, které se divně lesknou oči, radši zmáčněte tlačítko na přivolání pomoci, nebo výtah co nejrychleji opusťte. A na závěr malý dodatek v italštině se říká ninfomania, tak jestli jsem se někde překlepla a napsala to s N místo s M tak buďte prosím shovívaví. Občas se mi tyhle dva jazyky pletou...Mimochodem v italštině je ninfa nejen víla, ale hovorově žabka-ve smyslu pěkné děvče, pak taky larva, vážka, kukla, šídlo a v plurálu stydké pysky., A ninfea je zas leknín. No není ta italština krásná?
citované úryvky z Encyklopedia Britannica a Oxfordského lékařského průvodce jsou převzaty z knihy O šílenství, podivínství a genialitě, jejíž autorem je Robert M. Youngson a kterou vydalo nakladatelství Portál
