Nevěřící Tomáš

Svět je plný protikladů, nejasností a zmatků. Jedním z hlavních znaků myslícího člověka je ten, že se snaží pro vše najít logické vysvětlení...

Nevěřící Tomáš

Polák, kterého Bůh nabádal, aby unesl letadlo, je duševně chorý. Slyšet hlasy a rozmlouvat s neznámou entitou je známkou psychotického stavu. Ale co pak bylo zjevení Panny Marie, která se údajně ukázala dětem ve Fátimě? Co ty stovky zjevení a zázraků na kterých církev staví své učení? Vždyť i apoštol Pavel, který pocházel z židovské rodiny a jmenoval se Saul, a účinně se účastnil pronásledování Ježíšových stoupenců (podle Slovníku svatých od Donalda Attwatera je předával do vězení i na smrt) se ke křesťanství obrátil až poté, co měl na cestě do Damašku vidění, v němž ho Ježíš Kristus pokáral a zároveň mu řekl, že je vyvolen, aby přinesl křesťanskou víru národům.

Takže místo aby byl za prokázanou spoluúčast na smrti spousty lidí potrestán, stačilo pokárání a dokonce odměna ve formě vstupu do ligy vyvolených. Jak to, že jednou je vidění a slyšení hlasů hodnoceno jako duševní choroba, jindy jako známka nadřazenosti? Proč u Saula, tedy svatého Pavla, jak se pak přejmenoval, je to naopak známka toho, že je vyvolený?

Blahoslaveni slabí duchem, říká se, ale pokud se na zřejmých rozporech  a nejasnostech zakládá jedno z největších světových náboženství, není divu, když k němu mnozí přistupují jako nevěřící Tomáš. Ostatně i on uvěřil, až když si směl na Kristovy rány sáhnout.