Náboženské války na obzoru?

Dva kluci bijí v parku třetího, mnohem mladšího. Kolem jde kněz a pokárá je. Chlapci se zastydí, a když kněz vidí jejich rozpaky, usměje se, pohladí je po rozcuchaných zpocených hlavičkách

A pak si začne vykasávat sutanu.“No nic chlapci, když mi jeden z vás podrží on vám pán Bůh jistě odpustí.“

Zdá se vám to pobuřující, urážlivé, nevhodné, hloupé? Určitě ano.

Podobné pocity měli nejspíš před časem mnozí Muslimové při pohledu na obrázek proroka s bombou za turbanem. Jak autor vtipu o pedofilním knězi, tak autor karikatury proroka jakožto teroristy, hloupě zevšeobecnili určitý jev a vztáhli na celou skupinu. Ne každý kněz je pedofil, stejně jako ne každý Muslim je terorista.

Pokud je pro někoho něco svaté, nemělo by se o tom nevkusně vtipkovat. To není omezení svobody slova, ale elementární lidská slušnost a projev tolerance ke smýšlení jiných. My ateisté nad tím můžeme jen kroutit hlavou, popřípadě se tomu pousmát a doufat, že na nás nějaký radikální náboženský fanatik nehodí bombu. A to může udělat jak muslim, tak křesťan, jak se to celkem nedávno dělo například v Severním Irsku, kdy za bombovými atentáty stáli právě křesťané.

Někdo by mohl namítnout, že zmíněná karikatura je s uvedenou anekdotou nesrovnatelná. Prorok je pro Muslima více než řadový kněz pro křesťana, takže pokud by ten vtip měl mít stejné grády, měl by tam vystupovat třeba svatý Petr, který by od zájemců o vstup na nebesa vyžadoval podobnou službu jako pedofilní kněží na svých svěřencích, nebo svatý Ignác se šibenicí, na níž při svých misijních cestách věší domorodce, kteří se odmítli dát obrátit na křesťanskou víru.

Kdo by asi považoval za vtipné, kdyby nějaký novinář při návštěvě papeže v Británii z legrace napsal, aby rodiče radši nepouštěli své synky na ulici, nebo je někdo z papežova doprovodu zneužije. To by shned se oháníme svobodou slova a reakci druhé strany označíme za přehnaný projev fanatismu. Německá kancléřka dokonce blahopřála autorovi prorokovy karikatury k udělení ceny, která mu samozřejmě nebyla udělena jen za onen obrázek, ale za jeho dílo jako celek. Karikatury našeho kreslíře Mareše jsou často mnohem vtipnější, přesto byl nucen se za některé své práce zodpovídat před soudem. A známý řidič autobusu pan Smetana si šel sednout do vězení za pouhé přimalování tykadel na plakáty (zatímco jistý korupčník si místo do vězení šel sednout do parlamentu, a my všichni děláme, jako že jsme nepochopili, že zato, aby pomohl s odhlasováním zákonu o církevních restitucích, dostal poslaneckou imunitu).

Každý má nárok na vyjádření názoru, ale nemá právo ohrozit životy ostatních tím, že začne probouzet reciproční nenávist mezi národy, rasami nebo náboženskými skupinami. Skoro to vypadá, jako by někoho mrzelo, že se zánikem komunistického bloku zmizelo nebezpečí studené války pramenící z rozdělení světa na západní kapitalistický a východní socialistický, a tak se hledá zástupný nepřítel, aby se masy udržovaly ve strachu a ochotně platily daně, ze kterých se udržuje množství armád. Nemluvě o tom, jak se na to všem přiživuje zbrojní průmysl.

Jeden americký duchovní chtěl nedávno veřejně pálit Korán, aby prosadil své právo na vyjádření názoru, což by určitě jen zvýšilo napětí mezi křesťany a muslimy. Představte si, že by někdo chtěl na Václaváku pálit Toru nebo Bibli! A ti, kterým jsou podobné excesy lhostejné a nestraní ani muslimům ani křesťanům ale chtějí jen v klidu a míru žít, nezbývá než se modlit, ať už jsou ateisté či věřící, aby nebyli v nesprávný čas na nesprávném místě. Protože pro takzvanou svobodu slova některých jedinců, kteří se chtějí zviditelnit a udělat kariéru, se ohrožuje svoboda pohybu obyčejných lidí.

P.S. několik měsíců po dopsání tohoto článku byli v Paříži zmasakrování redaktoři periodika, které si ze zesměšňování náboženských symbolů udělalo byznys.

P.S.S. tento článek jsem uveřejnila před více než čtyřmi lety (viz pisme povidky) jestliže si obyčejný člověk dokáže uvědomit, že zbytečným provokováním pod pláštíkem svobody slova způsobí tragédii, proč to nenapadlo redaktory zmíněného periodika?