Měla by církev platit daně?

Teď nemám na mysli daně z restitucí, ale daně obecně. Daně z podnikání, protože pokud má být rovnost podnikatelského prostředí tak přece není možné, aby běžný podnikatel platit musel, ale pokud stejnou činnost dělá církev tak ne.

V USA, ke kterým mnozí vzhlíží jako vzoru, je neplacení daní tím nejhorším hříchem. A jak je to třeba v takovém Izraeli, ke kterému  máme tak blízko?

V roce 2002 stát Izrael vznesl požadavek, aby církevní instituce daně platily. Není divu, mnoho křesťanských památek je v péči takzvané Kustodie svaté země, řízené františkánským řádem. Rovněž jiné řády provozují řadu domovů pro poutníky(což jsou v podstatě levné hotely které izraelským hoteliérům ubírají značné zisky), školy a nemocnice, a v Betlému církev dokonce zřídila universitu-přesto i tam je veškerá církevní činnost nezdaněna  (Michael Hebeis-Černá kniha církve, str.67).  Vatikán na tento požadavek reagovat tak, že aby se do schválení základní smlouvy mezi Svatým stolcem a Knesetem nic neplatilo. V této takzvané základní smlouvě se církev zavazuje dodržovat zásady Nostra aetate mezi nimiž  je požadavek zachovávat neutralitu, což je v souvislosti se spornými územími  a nevytyčenými hranicemi dost obtížné. Už je proto, že například mezi jeruzalémskými křesťany převažují Arabové. A právě vztah arabských křesťanů k židovskému Izraeli je sporný a emocionálně mají vždy blíže ke svým muslimským krajanům. To by podle výše zmíněného autora mohlo vést k tomu, aby jak konzervativní křídlo církve, tak arabští křesťané, se zdržovacími manévry snažili ratifikaci dohody s izraelským parlamentem oddalovat, ne-li znemožnit. A tak se od daní dostáváme k otázce, komu neustálé rozbroje v této oblasti mohou prospívat? Cui prodest?

Možná místo rčení za vším hledej ženu, by mělo platit: za vším hledej prachy.

A ještě k tomu Jeruzalému-církev tam zastupuje latinský jeruzalémský patriarchát, k němuž patří asi 78000 věřících, jak už bylo výše řečeno, převážně Arabů. Jsou tam i menší církve melkitů, maronitů, arménských, syrských a chaldejských křesťanů, spojených unií s Římem. Například melkitsko-katolický arcibiskup na odpočinku Hilarion Capucci  bojoval za věc Palestinců a byl členem lodi Marmara, která měla Palestincům v pásmu Gazy dovést humanitární pomoc. Byl proto 1.června 2010 zatčen a odsunut z vězení Beeršeba. V té době mu bylo už úctyhodných 87 let.

Volně podle knihy Černá kniha církve-Michael Hebeis vydané  2012 v Euromedia Group