Kolikrát za noc si vrznete?

Doufám že to není příliš  impertinentní otázka, ale docela  by mě zajímalo, kolikrát za večer, nebo možná i za noc, dostanete tak silnou a neodolatelnou chuť, že musíte vstát a jít do kuchyně, abyste tam hledali něco dobrého na zub?

Mně se to stává docela často, hlavně když poslechnu ty zcestné rady výživových odborníků, že po osmnácté hodině by se už nemělo jíst, pokud chcete zhubnout. Občas to vydržím, dám si lehkou večeři a po televizi si jdu si lehnou. Jenže pak se převaluju v posteli a nemůžu zabrat, protože s prázdným žaludkem se usíná špatně.

Ale ikdyž náhodou usnu, tak se třeba ve dvě ráno vzbudím tím, jak hlasitě mi kručí v břiše hlady, a  útroby mi doslova svírají křeče, takže je mi v tu chvíli jasné,  že pokud něco malého nezakousnu, tak do rána neusnu.A tak vstanu a běhám po kuchyni, otvírám skříňky a šuplíky kuchyňské linky v zoufalé snaze najít sušeny, piškoty nebo alespoň cornflaky. Pokud si chuťové buňky poručí něco slaného, zamířím do lednice-kousek sýra, olivy, kyselé okurky, to se přece najde v každé slušné domácnosti. Někdy otevřu i dvířka svého baru, který mám hned vedle televize. Ne za účelem konzumace alkoholu (ikdyž někdy....), ale mám tam pochutiny, které nabízím návštěvám, a které se právě s popíjením vhodně snoubí: slané tyčinky, oříšky, chipsy, čokoláda...

No a při tom plenění zásob občas některá dvířka vrznou. Některá jen slabounce a zlehoučka, jiná silněji, ba vrznou i některé šuplíky,  dveře od lednice, ale nejvíc vržou dveře od špajzky. Až mám někdy obavy, jestli to vrzání není slyšet u sousedů, protože v noci se zvuky rozléhají intenzivněji. Aby mě pak nepomlouvali, že tam v noci kdovíco provádím.

A pak, když se uspokojená, malátná, příjemně unavená  tou likvidací zásob a vyklizením všech možných i nemožných skladovacích prostorů, s krásným pocitem tepla v žaludku navracím do ložnice, vrznou někdy i parkety, nemluvě o vrzající posteli když uléhám a zase vstávám. .Takže já si v průměru tak čtyřikrát za  noc vrznu určitě, ale někdy i pětkrát šestkrát, podle toho jak rychle se mi podaří nějakou mňamku vypátrat a kolik těch dvířek musím otvírat.

Ale někdy ani jednou za noc, fakt, přísahám, někdy se dokážu tak vybičovat a ovládat, že  tomu žracímu chtíči odolám.Třeba když nezapnu džíny anebo v televizi vidím nějakou hodně hubenou herečku tak se naštvu a vydržím. Ale pak zas mám dny, kdy mě vášně prostě  přemůžou a já té touze podlehnu, a  to se dveře od lednice špajzky a skříněk netrhnou.

A tak mě napadá, až zas ucítím, že to na mě leze, teda mám na mysli ty žrací nálady, tak ty dveře od špajzu nechám radši rovnou otevřený, abych sousedy tím věčným vrzáním nerušila. Anebo by to chtělo namazat?

obrázek pixabay.com