Klimaktérium

Klimaktérium je nepříliš příjemné období, kterým se matička příroda ženám tak nevděčně odvděčuje za jejich úděl matky a rodičky, který tím končí

Klimaktérium připomíná slova klima či klimatický, což je celkem přiléhavé. Návaly horka doprovázející toto neradostné období, asociují globální oteplování a tak často diskutované klimatické změny přinášející bouře, hurikány a výkyvy teplot. To všechno charakterizuje přechod naprosto přesně.

Slovo klimaktérium také evokuje klimatizaci-přesněji řečeno nefungující klimatizaci. Pokud na vás ve společnosti přijdou návaly, nezoufejte a nezalézejte pod stůl, ale vynadejte hostiteli, že má doma vedro. Nikdo nemusí vědět, za vaše orosené čelo a zrudlé tváře může vaše klimaktérium a nikoliv nefunkční klimatizace v místnosti, kde se právě nacházíte.  Dá se to i využít ve vlastní prospěch - nedávno mi jeden muž v baru, kde se vyprávěli peprnější vtípky, pošeptal do ucha, že ho okouzluje, jak se roztomile červenám. Měla jsem mu přiznat, že jsou to jen klimakterické návaly? Nechala jsem ho v iluzi, že ten půvabný ruměnec na mé tváři je způsoben vrozenou cudností. Podle toho jak se večer vyvinul, v době příliš free dívek (tedy obhroublých až vulgárních), jsem tím u něj zabodovala.

Popřípadě se můžete pokusit muži vsugerovat (pokud je žádoucí a stojí za to), že za vším tím vaším pocením,  rudnutím a lapáním po dechu je pouze jeho sexapeal a to, že po něm neskutečně toužíte. Málokterého muže nepotěší představa, že vás dokáže vzrušit natolik, že vypadáte jako by to s vámi mělo seknout. Pořád je lepší mít pověst vášnivé nymfomanky, než chudinky v přechodu, o kterou se pokouší infarkt.

Samozřejmě vím, že klimakterium nemá s klimatem ani klimatizací nic společného. Je to z řeckého slova klimax, což je něco jako stupeň. Jenže proč se většina mužů ke svým stejně starým partnerkám chová, jako by to měl být stupeň dolů k negativním hodnotám, a ne nahoru k hodnotám pozitivním?

Občas pánové argumentují tím, že žena přechodem ztrácí plodnost, zatímco oni mohou plodit i v sedmdesáti. Ale je to skutečně důkaz jejich nadřazenosti? Příroda je moudrá a ví, že o děti se stejně většinou stará matka (role mnoha otců končí pouze tím zplozením), a tak nejspíš proto činí ženy v určitém věku neplodnými, protože šedesátiletá rodička by nemusela vydržet dalších dvacet let, tedy do dosažení samostatnosti dítěte, které by tak v případě matčina úmrtí bylo ohroženo. Pokud šedesátiletý muž splodí dítě a pak si klidně umře, nic tak hrozného se neděje, protože o potomka se stejně tak jako tak postará přeživší matka. Zachováním plodnosti do vysokého věku u mužů příroda tedy jen dokazuje, že s mužskou zodpovědností vůči dětem se až tak moc nepočítá. Spousta šedesátiletých čerstvých tatíků (většinou politici, zpěváci a herci, kteří tak prostřednictvím médií stanoví určité trendy) si vychvaluje a křičí do světa, jak teprve teď si dokážou roli otce vychutnat a užít. Někteří (vzácné výjimky) připouštějí, že u dětí z prvního či druhého manželství, zahlceni sebestřednou honbou za kariérou, svým otcovským povinnostem příliš nedostáli. Tedy připouští, že zatímco ženy většinou dokážou přijmout zodpovědnost za potomstvo, ikdyž si tím občas pokazí mládí či kariérní postup, muži se z toho naopak umí většinou vyvlíknout. Slovíčko většinou jsem opakovala záměrně, protože vím, že to může být i naopak a existují vzorní otcové a nezodpovědné matky. Smysl pro povinnost a zodpovědnost jsou znaky osobnostní vyzrálosti, to vám potvrdí každý psycholog. Stejně jako to, že snaha prosadit za každou cenu své zájmy a jít bezohledně za svým cílem, třeba i přes mrtvoly, je zase znakem nedospělosti až psychopatie.  

Takže delší reprodukční doba mužů rozhodně není argumentem jejich nadřazenosti, spíše naopak, dokazuje to, že dozrávají později a pravé hodnoty jsou schopni ocenit až těsně nad hrobem.

Ocenit možná ano, ale domyslet důsledky zřejmě ne – napadne šedesátiletého tatíka, jak bude vypadat (pokud ještě bude), až jeho dítě oslaví dvacátiny, a jak bude kamarády, které si na oslavu pozve, přesvědčovat o tom, že ta osmdesátiletá mumie na vozíčku je skutečně otec a ne nějaké zpestření narozeninové oslavy? Moc by mě zajímalo, jestli takový postarší tatík přemýšlí o tom, že s přihlédnutím k průměrné délce lidského života, se možná vůbec nedožije promoce své dcerky, nebude jí moci být oporou v obtížných letech dospívání, neodvede ji k oltáři? Co když milované dcerušce bude otcovská figura jednou moc chybět? Nemluvě o tom, že starší otec se pravděpodobně ani nedožije jejích dětí, tedy svých vnoučat? Ačkoliv on vnoučata většinou už má od dětí z předchozích manželství, takže je jaksi souběžně dědou i tátou. Tak proč by si vlastně lámal hlavu s tím, že svá ještě nenarozená vnoučata předem připravuje o dědečka? Proč myslet takhle dopředu? Hlavně že teď je to fajn a on si může vychutnat rodinnou idylku. Oni se s tím ostatní v případě jeho skonu už nějak vyrovnají.

Takže ani v šedesáti se žádné velké mužské zmoudření nekoná, spíše jen dohánění ujíždějícího vlaku doprovázené velkolepými prohlášeními a patetickými gesty.  A to nemluvíme o tom, jak může věk otce ovlivnit kvalitu genetického materiálu a tedy budoucí zdraví dítěte. Určitě tu bude nějaký důvod, proč spermobanky mají při výběru dárce jedno z kritérií limit do 35 let. Kromě kvantity jde o kvalitu. Není totiž vůbec vyloučeno, že čím zchátralejší a chorobami prolezlý je organismus otce, tím větší pravděpodobnost, že své neduhy předá potomstvu. Existuje dokonce podezření, že za mnohé takzvaně civilizační choroby může zvyšující se věk rodičů, a nejen zhoršující se prostředí či hektický způsob života.  David Frej ve své knize  Biologické hodiny naznačuje něco podobného, když tvrdí: O riziku vyššího věku na poškození plodu se většinou zmiňujeme jen v souvislosti s věkem ženy, ale věk muže má vliv na genetickou výbavu spermií. Ve vyšším věku se objevuje nárůst spermií s poškozenými chromozomy. S přihlédnutím k ekonomickému postavení a věku těhotné ženy se uvádí až šestinásobné riziko, že se muži nad 40 let narodí dítě s autismem v porovnání s 30-ti letým mužem, riziko narození dítěte se chizofrenií je dvojnásobné, též riziko Downova syndromu bylo větší.  (str. 295 Biologické hodiny aneb Tajemství metabolismu, dlouhověkosti a zdraví, nakladatelství Eminent 2013)

A tak když se nedávno jeden slavný rocker v tisku chlubil, že ve svých 68 letech má miminko s ženou, která je o 17 let mladší než jeho syn z předchozího manželství, pomyslela jsem si nejen, že je to trapný vejtaha s mentálním vývojem zamrzlým na úrovni puberťáka, ale že místo obdivu podobných trapných zamrzlých puberťáků by si zasloužil morální výtku zato, že na svět přivádí dítě s tak vysokou pravděpodobností zdravotních problémů.