Kladenské mrakodrapy

V kladenské knihovně se nedávno konala vernisáž knihy o  věžácích, které v době svého vzniku patřily mezi nejvyšší stavby u nás a byly doslova chloubou Kladna, Vyrostly mezi lety 1953-58 podle plánů architekta Havlíčka a kolektivu.

Do zmíněného kolektivu pražských architektů patřil třeba i Václav Hilský, Karel Filsak nebo Karel Bubeníček. Věžáky měly být vybudovány jako součást velkého nového sídliště mezi Kladnem  a Rozdělovem, které mělo poskytnou bydlení zhruba pro pět tisíc lidí. Ale během stavby bylo rozhodnuto, že místo původních 1150 bytů jich musí být víc, aby se mohlo nastěhovat dalších 3000 lidí, takže architekt Havlíček musel provést změny. Původně měl v plánu jen pět věžáků, nakonec musel projekty předělat a dnes jich stojí šest.  Stylově spojují socialistický realismus s doznívajícími prvky meziválečného funkcionalismu a poválečného monumentalismu. Železobetonový skelet je vyplněný cihelných zdivem  obloženým keramickými obklady. Zajímavá jsou keramická domovní znamení po obou stranách vchodů-přestože v té době byly jedinou přípustnou výzdobou sochy pracujících žen se snopy, dělníků, rolníků nebo hutníků, popřípadě komunistické symboly jako pěticípá hvězda nebo srpy a kladiva, podařilo se Havlíčkovi prosadit, aby zde byly použity celkem neutrální zvířecí motivy. A tak můžeme vidět veverku, labutě a jiné živočichy, ale to by bylo na samostatný blog. Dnes tyto domy patří mezi chráněné kulturní památky, protože sorela-jak se socialistickému realismu říká, má svou určitou hodnotu, ač pro mnohé z nás je to díky různým osobním konotacím možná těžko pochopitelné. 

Jak to na autogramiádách bývá, nechyběla hudební vložka

Pak proslovy autorů a promítnutí krátkého filmu a diapozitivů Nebo teda spíš obrázků z počítače.

A samozřejmě samotný křest knihy šampaňským vínem-ale protože  nakladatelé neradi vidí, jak se tak drahé publikace polévají, protože pocmrndaný výtisk už asi nikdo  nekoupí, tak šampaňské ze skleniček putovalo do útrob shromážděných pánů-nejen autorů, ale kmotrů a mnoha spolupracovníků. Takže klasický přípitek.

Někteří z nich byli dokonce přímí pamětníci, například syn ředitele stavby, který vzpomínal jak coby malý klučina chodíval s otcem kontrolovat dělníky při práci, a už tehdy v něm prý uzrála myšlenka, že i on by chtěl být jednou ředitelem. Imponovalo mu prý jak všichni tatínka obskakovali a oslovovali: Pane řediteli sem, pane řediteli tam. Ačkoliv jako většina kladenských kluků se stal nejprve hokejistou, sen o řediteli si nakonec splnil také. Bylo to opravdu zajímavé povídaní, autentické a milé setkání ,a navíc autoři slíbili, že do května příštího roku by mělo být v jednom z věžáků vytvořeno muzeum, aby si návštěvníci mohli prohlédnout  i interiéry. Protože domy jsou hodnotné nejen z venku, ale i byty jsou na tehdejší dobu nadstandartní a to nejen svým dispozičním uspořádáním, ale třeba i způsobem vytápění a pod. A protože příští rok se bude připomínat sto let od narození architekta Havlíčka, tak to bude myslím hezký počin, pokud se to podaří, a hold, který tak Kladno velkému staviteli symbolicky složí.

A na závěr bylo zase trochu hudby, a pak se už jen podepisovalo, popíjelo, diskutovalo.