Jsem ráda že jsem žena

Co se vám vybaví kdy slyšíte slovo žena? Věrná manželka, dobrá milenka, spolehlivý parťák, tajemná femme fatal, svůdna sexbomba, něžná víla, obětavá matka, sladká princezna, majestátní královna,lokomotiva kterou nic nezastaví?

Žena  s velkým Ž dokáže být tohle všechno současně, a ještě mnohem víc. V tom právě je síla a skutečná krása žen. Umí být čímkoliv si vzpomenete, a co je právě třeba. Do ničeho se nestylizuje a nenutí, přechází plynule z jedné podoby do druhé naprosto přirozeně, aniž by o tom přemýšlela a lhala vám nebo sama sobě. Dokáže se přizpůsobit a proměnit podle toho, do které životní role je právě postavena, kam ji vítr její existence zavane. Dokáže vykouzlit úsměv bezelstné a hravé holčičky, ale vzápětí zaprská jak šelma a sekne drápkem, když jí ublížíte. Slastně přede jako kočka domácí, když je pohoda, ale z dřímající kočky se opět stane bojovnou  Amazonkou, aby ubránila rodinný krb a domov pro svá mláďata. Umí být nádobou hříchu a bezednou studnicí moudrosti, džbánem s živou vodou která osvěží poutníka, sladce vonící růží, která orosenými květy potěší naše smysly, ale i užitečnou slunečnicí plnou chutných a výživných semen.

Je princeznou ne v tom hanlivém slova smyslu, tedy rozmazlenou bezduchou a línou barbínou, ale princeznou ušlechtilou jako Maruška z pohádky Sůl nad zlato, anebo princezna se zlatou hvězdou na čele, která se klidně ustrojí do myšího kožíšku a postaví ke škopku se špinavým nádobím, a přesto svou zlatou hvězdu neztratí. Protože skutečnou princeznou se některé ženy prostě narodí a zůstanou po celý život,  i v prachu a špíně, kam se osud občas zavane.  Ta jejich zlatá hvězda na čele září i pod upocenými vlasy,  její svit nezastíní zlé klevety a pomluv těch, které by princeznami chtěly být, ale z nějakého důvodu nejsou.  Žena s velkým Ž je čarodějkou která uvaří lektvar lásky, aby jím získala a oblouznila muže, do kterého se zamilovala, stejně tak uvaří škubánky s mákem, když nevyjde s výplatou a nemá na řízek. Pro lásku se vzdá všeho protože ví, co je v životě nejdůležitější, ale nikdy se nevzdá lásky. Lásky k dítěti, k muži, ke všemu živému. Nerezignuje na svou mateřskou roli aniž by přestala být sexuální bohyní a dobrou přítelkyní nejen těch, kteří si to zaslouží.

Klidně se změní i v lokomotivu, aniž by ztratila šarm a eleganci. Sběratelé vědí, že skutečně cenné lokomotivy mohou být exkluzivní a  krásné, a přitom zcela funkční, a vydrží víc než levné plastové modely, které někteří muži sbírají, protože skutečná lokomotiva jim nahání strach. Sbírají lokomotivy, ale sní o princeznách.
Opravdová žena je čímkoliv si pomyslí, jen ty slabé si musí vybrat pouze jednu z těchto rolí, protože na víc jim síly nestačí.

O tom co umí nemusí žena mluvit a chvástat se tím. Krásně je to zohledněno například v architektuře. Určitě víte co je atlant -mužská socha podpírající portál, balkon či schodiště podle obra Atlase,  který nese na ramenou tíži světa-hrbí se přitom a napíná svaly. Karyatida, ženská varianta atlanta, má stejnou funkci, ale navíc je přitom krásná, štíhlá a graciózní. Stojí vzpřímeně, něžně se usmívá. a zasněně hledí někam do dálky.

Pokud se vám ty odkazy na mytologii zdají zastaralé, tak dnešní mluvou je pořádná ženská prostě něco jako all inclusive, multifunkční produkt, kompletní balíček služeb, šampon, barva na vlasy i balzám v jednom, prací prášek který vypere, vybělí a je aviváží i tužidlem na prádlo zároveň
Muži vymysleli  Boží trojjedinost-otec syn i duch svatý. Ženská verze  trojjedinosti je spojení krásné bohyně lásky Afrodíty, moudré  a bojovné Pallas Athény, mateřské Deméter, bohyně plodivosti a ochránkyně rodiny....To vše v jednom roztomilém balíčku. Balíčku který se nazývá ŽENA.