Ježíši já si nevzpomenu!

Všichni známe ty situace, kdy si nemůžeme vybavit nějaké, třeba i velmi banální, běžně používané slovo. Prostě okno jak výkladní skříň. A při komunikaci v cizím jazyce se to stává obzvláště často.

Problém v dobré komunikaci v cizím jazyce není jen výslovnost a lexikální připravenost, ale samozřejmě i chvilková dispozice, nebo spíš indispozice. Stačí že je člověk trochu unavený, nebo mu není dobře, a už mu to nemluví a nemyslí jak by mělo. Jednou jsem s nějakými italskými klienty mluvila o hotelu U tří pštrosů, ale najednou jsem měla prázdno v hlavě a nemohla si vzpomenou, jak se řekne pštros. Klasické okno jak výkladní skříň. A tak jsem použila opisu, že je to takovej velkej pták s dlouhým krkem, a oni hned že cigno, teda labuť. Tak jsem pokračovala s tím, že pták, kterého mám na mysli, neplave a má dlouhé nohy, a oni zase, že to bude cicogna, teda čáp. Upřesnila jsem, že to o čem je řeč vůbec nežije u vody, ale na poušti, a z nich vypadlo cammello, tedy velbloud. Když jsem namítla, že velbloud přece nepatří mezi ptáky, začali to zamlouvat tím, že odkaz na písek v nich okamžitě vyvolal asociaci na velblouda, a že samozřejmě vědí že…no ale já si myslela svý... Ze pštrosa udělali velblouda!

Když ze sebe udělají blbce ostatní, tak to člověka jen pobaví, horší je když ze sebe blbce udělá člověk sám, což není jev tak zřídkavý. S odstupem času ráda vzpomínám jak jsem si sama občas díky neznalosti jazyka naběhla. Jednou mi známí během návštěvy přímořského městečka navrhli fare una passeggiata. Tehdy jsem ještě příliš neovládala italštinu a v domnění že mě zvou na procházku jsem se těšila,  jak si protáhnu tělo a nadýchám čerstvého mořského vzduchu, zatímco oni se mě snažili naložit do auta. Později jsem si ve slovníku ověřila, že pod heslem passeggiata se skutečně skrývá i výraz vyjížďka, ale tehdy jsem znala jen výklad procházka, a tak jsem se nacpání do auta bránila jsem se tím, že jsem una brava passeggiatrice,  čímž jsem chtěla říct, že my Češi jsme zvyklí chodit pěšky a rádi se procházíme. Nechápala jsem, proč se tomu tak smáli, dokud mi nevysvětlili, že passeggiatrice je hovorový výraz pro pouliční nevěstku, neboli šlapku. Takže přísloví kolik jazyků umíš tolikrát jsi člověkem v tomto konkrétním případě dostalo poněkud ironický nádech a já si z toho vyvodila: když neumíš cizí jazyk pořádně tak ten svůj drž radši za zuby.