Italská angličtina

Stejně jako my prokládáme češtinu už téměř automaticky spoustou anglických slov a výrazů, aniž bychom se nad tím pozastavili, Italové to mají podobně.

Spousta lidí se shoduje na tom, že italština je krásný libozvučný jazyk. Je proto zajímavé, že Italové naopak velmi často používají anglických slov, a to i v případech, kdy pro daný výraz mají ve svém rodném jazyce hned několik ekvivalentů. Například v italštině existují pro průvodce čtyři výrazy- guida, accompagnatrice, capogruppo (vedoucí výpravy) a cicerone (v češtině se knižně občas také používá ciceron)   jisté nuance v rozlišení zde samozřejmě jsou, ale v podstatě je to jedno a to samé. Přesto jsem jednou měla vedoucí skupiny která byla na kterékoliv z těchto oslovení téměř alergická a mluvila o sobě výhradně jako o tourleaderce.

Napadlo mě že má možná nějaký komplex, protože accompagnatrice se může přeložit také jako uvaděčka biletářka, gardedáma, a proto se tomu oslovení tak vyhýbala, tourleaderka jí znělo asi líp a připadala si tak důležitější. Ale i anglicky mluvící Ital si zachová určité znaky, podle kterých se dá poznat, odkud je. Nejen podle jakési „měkké a sladké“ výslovnosti, ale i stavby vět. Jednou se mě  na ulici dva mladíci zeptali anglicky na cestu a byli hrozně překvapeni, když jsem jim automaticky odpověděla italsky. A tak i slovo tourleaderka z úst mé italské kolegyně znělo dost zvláštně. Některé další anglické termíny, které nadměrně a někdy i zcela nesprávně používala, snad aby ukázala jak je vzdělaná, často  zkomolila tak, že by jim nerozuměl snad ani rodilý Angličan.

Jiná italská kolegyně zase velmi trvala na tom, aby klienti při oslovení přísně  rozlišovali mezi mnou,  místní průvodkyně (tedy guidou), a jí,  jakožto accompagnatricí. Kromě této celkem neškodné úchylky ale měla ještě jinou, mnohem horší a to, že se chovala,  jako by Prahu znala líp než já a snažila se mi ve všem radit. Kecala mi například do toho kudy jít, kde nechat zaparkovat autobus, kolik času dát na pauzu, ačkoliv očividně neměla páru o čem mluví. Chtěla jsem se ohradit, že už z podstaty slova guida vyplývá, že já mám guidárovat, teda vést a řídit, zatímco ona má accompagnárovat, tedy doprovázet a ne dělat paní chytrou a radit mi. Ale protože jsem v podstatě nekonfliktní typ a vím, že je lepší s kolegyněmi vycházet v dobrém, radši jsem mlčela. Protože je sice pravda, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Ale také platí: mluviti stříbro, mlčeti zlato.