houby houby a zase houby

místo abychom se jakožto národ houbařů radovali, že ještě rostou, trápíme se tím co se děje na Hradě a v podhradí, politici místo aby řešili závažné problémy této země, nám ještě navíc pokazí radost ze státního svátku...

„Tak hadovka smrdutá o vás opět napsala nějaký ošklivý jedovatý článek, pane prezidente,“ rozhořčoval se prezidentův mluvčí stroček trubkovitý, když pokládal na stůl svému chlebodárci denní tisk.

Hřib satan se rozvaloval v koženém křesle a kouřil doutník.

Kromě nich dvou byla v kanceláři prezidentova sekretářka bedla vysoká, její asistentka holubinka namodralá, asistent mluvčího smrž špičatý, asistent asistenta mluvčího klouzek sličný a asistentka sekretářčiny asistentky čirůvka fialová.

Satan hrábl po novinách a po přečtení prvních řádků zmodral.

Popadl čínskou vázu, která stála na stole před ním, a praštil s ní vztekle o zem, kde se rozletěla na tisíc kousků.

Dosud uvolněně se bavící personál zpozorněl: Smrž špičatý přestal špičkovat, jak měl ve zvyku, holubinka namodralá strachy zezelenala, zatímco čirůvka fialová zbledla. Jen klouzek sličný zachoval rozvahu.

“Ven! Všichni ven! Zmizte mi z očí!“ křičela hlava státu, která zřejmě na okamžik ztratila hlavu. „A sežeňte mi tajemníka,  lošáka zprohýbaného.“

Všichni okamžitě zmizeli, až na bedlu vysokou, která v domnění že prezident potřebuje uklidnit, se chlípně usmála a začala si vykasávat sukénku.

„Ty vypadni taky,“ zařval satan. Zdálo se, že je článkem hadovky smrduté opravdu otráven. Z modré barvy přešel do bílé a pak vzteky zčervenal.

Bedla si přitáhla suknici zpět dolů po své vysoké noze, na které si dosud mohla žít jen díky satanově přízni. Jestli se mu teď znelíbí, má s tím utrum a všechna její dosavadní námaha byla na houby.

S pláčem vyběhla na chodbu, kde se za dveřmi shromáždil celý prezidentův štáb: kuřátka jarmuzova,  čechratka podvinutá, liška obecná, špička travní, hlíva ústřičná, odněkud se přivalila i pýchavka obrovská. Jako houby po dešti se tam vyrojili zástupci všech oddělení Hradu.

Tiskový mluvčí stroček trubkovitý začal bedlu utěšovat, nenápadně přitom zajel rukou pod její právě staženou suknici a začal jí třít třeň, zatímco druhou rukou jí probíral lupeny pod kloboukem: „Kdopak to ublížil naší dlouhonohý krasavici? Ten zlý nadutý suchohřib?  No neplakej, za trest mu začneme říkat dutohlávka sobí,“ zažertoval, aby uplakanou bedlu rozptýlil.

“Co je to za blbost?“ vyprskl smíchy velitel prezidentovy ochranky kozák habrový a rázně čapl stročka za pazouru šátrající pod sekretářčinou sukní.

 „No dutohlávka, jako že má dutou hlavu, a sobí, jako že je sobec, když se tak nevděčně zachoval taky k naší princezně,“ vysvětloval stroček trubkovitý.

„Ty trubko, dutohlávka sobí sem nepatří, to přece není houba, ale lišejník,“ ušklíbl se kozák potěšen, že tím rádobyvtipným bonmotem nad prezidentovým mluvčím získal duševní převahu. O té fyzické nikdy nepochyboval, ale že se mu podaří tak nečekaně zabodovat a ještě před bedlou... Zároveň všem ukázal, že je mužem na svém místě, protože většina jeho nadřízených se ničím jiným než přiblblými bonmoty vlastně neproslavila.

„No a co?“ nechápal stroček a snažil se vymanit z kozákova sevření.

„Houby jsou biologicky vyšší třída, než nějaký pitomý lišejníky, proto nemůžeš našemu šéfovi dávat přezdívku odvozenou od nějaký lůzy,“ argumentoval samolibě kozák vědom si toho, že samolibost je vedle bonmotů jedním ze základních předpokladů pro práci ve vyšší politice.

„Já nevím veliteli, jen tak mezi náma houbama, nepopletl jste si nějak ty třídy? Není to naopak?“ vložil se do toho asistent velitele ochranky kotrč kadeřavý, aby se zalíbil svému nadřízenému.

„Ty blbče, já to tady všechno řídil už v době, kdy jsi ty teprve chodil po houbách!“ zařval kozák a vrhl se na kotrče kadeřavého. Vjel mu do kadeří a zřídil ho tak, že už ho nikdo nepoznal. Hned po první ráně mocné kozákovy pěsti se totiž změnil v obláček výtrusného prachu, který se rozptýlil po chodbě a zvolna usedal na kloboučky všech shromážděných.

„No jo, stojí to všechno za houby,“ okomentoval ten masakr kdosi z davu. Všem bylo kotrče líto, protože měl nejspíš pravdu, ale nikdo by se neodvážil se ho zastat.

pokračování příště...