Horníček a horníci

Skvělý Miroslav Horníček už dávno není mezi námi, a Kladno už dávno není jen město horníků, ale spojení Horníček a horníci mě napadlo, když jsem navštívila výstavu v jedné kladenské knihovně, která vzpomínku na herce zorganizovala

Miroslava Horníčka snad představovat netřeba, ačkoliv pro dnešní generaci to jména zas tak známé není, a tak výstava alespoň přiblížila tuto velkou osobnost i těm mladším. Pan Horníček nebyl jen herec, ale i režisér a scénárista, také skvělý moderátor, vypravěč a bavič, spisovatel, fotograf a cestovatel.  K vidění proto byly nejen  dobové plakáty nebo knihy, které tento všestranně nadaný umělec napsal, ale i jeho osobní věci a předměty které používal, třeba fotoaparáty, psací stroj, jeho oblíbené křeslo nebo klobouk.

Mimochodem ta sklenička s vínem vedle mistrova psacího stroje není  původní a není součástí expozice, tu jsem si tam odložila, když jsem fotila.

A protože Středočeská technická knihovna v Kladně, v jejichž prostorách se to celé odehrávalo, je krásná secesní budova, a sama o sobě by stála za samostatný blog, tak jako ochutnávku přidám pár snímků jejích interiérů. Jako vždy se omlouvám za nevalnou kvalitu snímků, věřte, že víno za to nemůže. Zas tolik jsem ho ten večer nevypila. Ale pocta Miroslavu Horníčkovi bez vína by byla nemyslitelná-jistě si pamatujete jeho slavné Hovory H, populární televizní pořad, kam si zval různé osobnosti, aby si s nimi u malého stolku nad sklenkou vína popovídal.

A malá perlička na konec: Divadlo Miroslava Horníčka v Plzni, na které byla v roce 2003 umístěna pamětní deska s připomínkou, že v něm slavný herec často vystupoval, bylo v roce 2012 zbouráno. To jen jako dodatek k nedávné diskuzi na zdejším blogu o tom, že v každé epoše se něco bouralo, místo aby se to opravovalo a rekonstruovalo, něco se naopak stavělo, zanikalo staré a vznikalo nové. A jen čas prokáže, co má opravdovou hodnotu a co bude obdivováno i v budoucnosti.

A to platí o architektuře stejně jako o lidech.