Geometrie lásky

Zdá se že láska nemá s geometrií na první pohled nic společného. Ale když zahoříte láskou ke geometrii a ponoříte se do jejího studia zjistíte, že těch styčných bodů, paralel a průniků by se dalo najít hodně. Vlastně celá řada...

V geometrii je vše pevně dané, platí určitá pravidla a zákony,  které když se naučíte, nic vás nemůže překvapit. Vše funguje podle určitých pouček, vše je krásně pravidelné, předvídatelné, můžete si spočítat co a jak a podle toho si přesně narýsovat budoucnost.

V lásce naopak nikdy nevíte s čím počítat, žádné zákony a pravidla zde neplatí, každou chvíli vás něco zaskočí a překvapí, nikde žádný pevný bod. Přesto když jsem potkala Patrika, měla jsem pocit, že jsem nějaký pevný bod v emocionálním chaosu svého neuspořádaného milostného života konečně objevila.

Jenže záhy jsem zjistila, že Patrik pro geometrii a její pravidla nemá žádný smysl. Zákony a poučky ho nezajímaly a jeho život byl ještě více chaotický než ten můj. Věděl sice, že základními geometrickými útvary jsou bod, přímka, rovina a těleso, ale že by byl přímý a uměl na rovinu říct jak to je, to teda ne. Těleso měl ale pěkný, to zas jo, jako pevný bod nebo základna však zcela zklamal. 

Zpočátku se mi jevil jako  vášnivý  příznivec stereometrie, neboli prostorové geometrie, která se zabývá zkoumáním prostorových vztahů a výpočtem velikosti úhlů, objemů a povrchu těles. Jeho ruce horlivě prozkoumávaly můj povrch a objem což mě bavilo jen do chvíle kdy jsem zjistila, že jsem jen jedním z mnoha čísel nekonečné množiny objektů, které ho zaujaly.

Napřed jsem tušila, že jsem jednou ze dvou odvěsen podivného milostného trojúhelníku, ale později jsem zjistila, že počet objektů Patrikova zájmu narůstá přímo geometrickou řadou,  takže brzo už nešlo o klasický trojúhelník, ale mnohoúhelník s nekonečným počtem úhlů a mnoha neznámých. Patrik lhal a lhal a dostával se do začarovaného kruhu a na nakloněnou rovinu, ze které sklouzl do spirály lží. Od pravidelných geometrických útvarů přecházel k různě zaobleným křivkám ženských těl. Snažila jsem se být netečná a statečná a pevná jako tečna, ale hodně mě to štvalo.

Zatímco podle jednoho z axiomu euklidovské geometrie lze v  daném bodě vést k dané přímce jen jednu rovnoběžku, byl Patrik schopen vést hned několik paralelních vztahů současně a dával si pozor, aby se ty rovnoběžky nikdy neprotkly. A protože mi protkl srdce šípem Amorovým dělala jsem, že nic nevidím a točila se kolem něho ve snaze, aby ohnisko naší lásky nevyhaslo, Byla jsem jako paraboloid, což je rotační parabola, jedna z ploch druhého stupně, která vzniká otáčením paraboly kolem její osy, a plochou druhého stupně se nazývá proto, že se v její rovnici vyskytuje alespoň jedna z proměnných

ve druhé mocnině. 

Jenže já nechtěla být tou druhou, chtěla jsem být jedinou. 

Patrik  se  však nadále choval jako klasická parabola, což je kuželosečka, místo bodů, které mají od ohniska i řídící přímky stejnou vzdálenost. A on své avantýry stále řídil tak, že si od všech svých lásek zachovával stejno vzdálenost. A tak jsem svou rotaci kolem Patrika jednoho dne usekla, a z lásky, která se zdála nekonečná jako vesmír, se náhle stala pouhá úsečka.

Na geometrii jsem ale nezanevřela, jen mi došlo, že jsem se trochu přepočítala,  že příště bude lepší se řídit příslovím: Dvakrát měř a jedou řež... 

A když je ten svátek zamilovaných tak šťastného Valentýna vám všem