Beaujolais Nouveau

Listopad je náročný měsíc, sotva jsme zlikvidovali lahve svatomartinského, krátce nato je nahradily jiné, nastal čas Beaujolais. A co takhle si za ním zajet přímo k prameni, do centra dění oslav, podívat se na vinice, kde roste?

Kdysi jsme s kamarádkami dostaly skvělý nápad, že se pojedeme podívat na oslavu proslulého mladého francouzského vína přímo na místo činu, tedy do městečka Beaujeu. Protože jsem ženy zvídavé a kulturní, spojily jsme to s návštěvou historických památek tamního krásného kraje. Přece se nepojedeme někam jen tak opíjet. Ale i na to došlo, a bylo to fakt náročné, několik degustací za den a spousta krásných měst a klášterů, netrénovaným jedincům nedoporučuji..

Začaly jsme v Dijonu proslulém výbornou hořčicí. Je tam nádherná katedrála a palác burgundských vévodů,  starobylé uličky s krásnými výstavními domy a útulnými kavárničkami nás zcela pohltily. Pak byl na programu klášter Citeaux, kolébka cisterciáckého řádu,  a méně známý, ale mnohem honosnější klášter Tournus. A  při průjezdu malebným krajem Chardonnay nebylo možné se vyhnout degustaci tamního proslulého vína.

Druhý den následovala panaromatická vyjížďka do kraje Beaujolais, zastávka ve Vaux-literárně proslulé vesničce Zvonokosy, viděly jsem i ten slavný pisoar, a večer se konala oslava v městečku Beaujeu. Bylo to tak trochu jako matějská pouť a silvestrovské oslavy dohromady. Proplétaly jsem se mezi stánky s nejrůznějšími lákavými pochoutkami a lahůdkami jako žabí stehýnka, šneci po burgunsku  nebo slávky na víně s česnekem, ale i střídmější věci jako slané palačinky, různé koláče a samozřejmě spousta výborných sýrů. Zastavily jsme se u pódia kde probíhala soutěž v otevírání lahví, přesněji vytahování korkových špuntů. A  pak se začaly odpočítávat minuty chybějící do půlnoci,  přesně úderem dvanácté začaly kolem nás létat špunty od  nového Beaujolais. Nechyběl ani ohňostroj.  Prostě jak na Silvestra.

Nemusím snad říkat že do hotelu jsme se vracely až v ranních hodinách. Přesto jsme se po krátkém spánku vzchopily a pokračovaly v cestě krajem burgundských vín, viděly  světoznámou, starobylou a velmi exkluzivní Aloxe Corton-vinici založenou samotným Karlem Velikým. Mimochodem tvrdí se, že už jako mladíček rád popíjel  červené burgundské, ale protože matku královnu nebavilo pořád prát potřísněné košile (všichni víme jak špatně se skvrny od červeného odstraňují a tehdy Vanish ještě neměli), tak ho prý právě  ona přiměla, aby začal pít bílé a zakládal vinice se světlými druhy révy, ač  výraz burgundské bylo v té době vlastně synonymem pro červené víno.

Další zastávka byla v Cluny, jistě  jste  někdy slyšeli o clunyjském hnutí což byl pokus o náboženskou reformaci ,a clunyjská gotika je pojem sám o sobě.Bohužel z tamní obrovské katedrály  jsou dnes jen  ruiny, ale i tak je to impozantní místo. Krásná je také románská kaple v Chapaise, města jako Brancion  nebo Auxerre, tam je rovněž nádherná katedrála a město je spojováno s pobytem Jany z Arku nebo Napoleona, Další cisterciácký klášter je pak v Pontigny,  navštívily jsme i Autun, kde jsou římské vykopávky a další nádherná katedrála z 12.století,  a po cestě přírodním parkem  Morvan jsme dojely do slavného Vézelay. Tam je překrásná bazilika  Máří Magdalény a bylo to klíčové místo pro druhou i třetí křížovou výpravu. Odtud také vyráží poutníci do Santiaga de Compostela, takže pokud se pozorně díváte kolem sebe, uvidíte na některých místech typickou svatojakubskou mušli-což bylo kdysi něco jako ukazatel cesty nebo turistická značka pro poutníky. Tento symbol potkáváte po celé trase svatojakubské cesty až do Španělska Pak jsme se přesunuly do malebného městečka Chablis-a hádejte co jsme tam dělaly? No jasně, další degustace. Chablis je pro vinaře stejný pojem jako clunyjská gotika pro milovníka umění.

Zajímavá byla také návštěva zámku Clos de Vougeot,  kde má sídlo Bratrstvo testovacího poháru. To je spolek význačných osobností, které se sem pravidelně sjíždí aby ochutnávali, hodnotili a posléze vyhlásili nejlepší vína roku.  Krásné je také městečko Beaune vyhlášené aukcemi vína  a proslulými výročními trhy. Zde stojí za návštěvu  známý špitál, a samozřejmě se to ani zde neobešlo bez další degustace ve středověkých vinných sklípcích. Podobně jako  v dalším bodě programu-Mersault, což je oblast slavných bílých burgundských vín, kde jsme se stavili  v několika menších vinařstvích, abychom nakoupily něco dárků pro rodinu přímo od soukromníka . 

Tak letos to už asi zorganizovat nestihnete, ale jestli se chcete pobavit, poučit, dobře najíst a napít a vidět spoustu krásných míst, zkuste příští otvírání nového Beaujolais zažít přímo ve Francii. Protože Francouzi se bavit a užívat si života umí skutečně naplno. Tehdy jsem ještě fotila na kinofilm takže jsem mobilem ofotila alespoň pár snímků, proto se předem omlouvám za špatnou kvalitu fotek.

V Dijonu kromě obligátních nákupů hořčic (mimochodem mají tu desítky druhů, třeba s příchutí cassis, estragonu aj,) si nezapomeňte sáhnout na sovičku na místní katedrále. Je docela těžko dohledatelná- ale když bdete pozorní tak ji najdete na levé boční venkovní zdi.  Prý to přináší štěstí.

Ještě jednou  trochu zvětšeně-je vidět, že chudák sovička je už hodně ohmataná a doslova vyleštěná. Nejapnými a lacinými poznámkami účastníků zájezdu,  že ty ženské musí sáhnout na každého ptáka, si nedejte kazit tuto tradici a věřte, že si nakonec rádi sáhli i pánové. Kdo by odolal šanci, že se mu splní každé přání? U nás saháme na Karlově mostě na Nepomuckého, ve Veroně si zas každý turista sáhne Julii na ňadro, v Miláně se ohmatávají varlata sochy býka v místní Galerii, jak nazývají to co je u nás pasáž.  To nemluvím o belgickém čurajícím chlapečkovi nebo  našem Františkovi ve Františkových lázních.

Tohle je zámek Bratrstva testovacího poháru a následující fotka je z Beaunne-tamního proslulého špitálu. Za povšimnutí stojí ty barevné střechy, které jsou ostatně v tomto kraji tradičním stavebním rysem většiny významnější budov, paláců ale i soukromých domů, a  jsou k vidění ve všech větších městech.

Jak je vidět z fotek, bez skleniček v ruce jsme byly jen zřídka. To snad vysvětluje už tak dost mizernou kvalitu fotek nemluvě o tom, že jejich přefocením na můj stařičký mobil se to moc nevylepšilo. Také je snad jasné proč se tváříme jak se tváříme, proč ty ne vždy upravené vlasy, ležérní a poněkud unavené postoje a absence makeupu. Každopádně až vám nějaký odborník bude tvrdit, že singl žijící ženy v určitém věku nevědí jak žít, jen sedí doma a fňukají, tak mu nevěřte. Možná dotyčný soudí podle sebe, anebo jiné ženy prostě nepoznal. I v tom případě však platí, jaký šel takovou potkal, aneb vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Anebo měl prostě jen smůlu.

Tak na zdraví, užijte si letošní Beaujolais Nouveau!