Někdy jsme natolik okouzlení technikou a jejími možnostmi, že nepostřehneme, že nás nenápadně bolestně a hlavně nenávratně okrádá. Když najdeme odvahu ke změně, může být na nápravu už pozdě.
Určitě jste se někdy už setkali se situací, kdy vám nějaký rodič malého dítěte s nadšením vykládal, jak jeho dvou, tří nebo čtyřleté dítě umí bravurně obsluhovat počítač nebo televizi. Není až tak neobvyklé, že i velmi malé děti tráví uklizené před obrazovkou spoustu volného času, rodiče díky tomu získávají falešný vytoužený klid.
Při zápisu do prvních tříd mě opakovaně překvapovalo, kolik dětí nezná základní pohádky. V první třídě mi žáci občas vykládali o přestávkách obsahy seriálů a filmů, na které se dívali s rodiči, někdy mluvili o hrdinech tak zaníceně, že jsem měla potíže odlišit, kdy mi vypráví skutečné zážitky z vlastní rodiny a kdy z té virtuální.
Hlavním znakem současnosti je asi důraz na rychlost, s požadavky se musíme vyrovnávat neustále a děti jsou možná konfrontovány mnohem tvrději než my dospělí, i když to tak na první pohled nevypadá. Dítě potřebuje k pocitu bezpečí klid, lásku, rituály, pohodu a stabilní prostředí. A co mu nabízíme? Rychlost, změny, akci. Pohádky plné křiku a násilí, rychle se střídající záběry, akční scény, napětí, honičky, syté barvy, protože to prý děti vyžadují. Co se počítačů týká: Kolik znáte dětí, které si na počítači pouští výukové programy?
Proč jsme vlastně překvapení, že při nástupu do první třídy má tolik dětí potíže s poruchou pozornosti? Inteligentní žáci leckdy naprosto zbytečně selhávají při výuce, protože nejsou schopní se soustředit na vykonávanou činnost. Proč nás překvapuje, že naučit se číst, je pro některé z nich tak obtížné i proto, že nechápou význam slov? Proč se divíme, že má dítě potíže se sebedůvěrou a nízkým sebehodnocením, když se neumí vyjádřit a má špatnou výslovnost?
Děláme velkou chybu, když podceňujeme sílu mluveného slova. Protože mluvené slovo je úžasný a ničím nenahraditelný dar. Je snad náhoda, že mluvit umí jenom člověk?
Pohádka osobně vyprávěná nebo čtená někým blízkým se v žádném případě nedá nahradit tou z televize nebo počítače, už jenom z důvodu, že maminku, tatínka nebo babičku či dědečka má dítě ve většině případů ještě pořád raději.
Když darujeme sebe, svoji lásku, čas a pozornost, dáváme nejvíc, a děti to velmi dobře vědí. Milují čas, kdy si s nimi povídáme a plně se jim věnujeme, kdy nás mají jenom pro sebe. Večerní společné čtení pohádek a příběhů, vyprávění vymýšlených historek, zážitků a vzpomínek představuje nejlepší přípravu nejen na vlastní výuku čtení.
Při naslouchání je totiž představivost dítěte mnohem více aktivována, fantazie pracuje bohatěji, protože dítě si v hlavě promítá vlastní ilustrace a animace slyšeného děje, vytváří si svoje vlastní filmové zpracování. Navíc se musí zklidnit a soustředit, aby dobře vnímalo a slyšelo. Doba, po kterou je dítě schopné soustředění a vnímání, se prodlužuje úměrně s rostoucí délkou příběhů. Postupně se rozvíjí slovní zásoba, nejdříve pasivně prostřednictvím opakujících se používaných slov, později dítě slova plynule přebírá i do vlastního aktivního užívání. Rovněž se zlepšuje i chápání významů slov, protože, když dítě při čtení nebo vyprávění něčemu nerozumí, zcela přirozeně se zeptá. Při vytváření vlastních příběhů zažívá radost z aktivního společného tvoření a získává důvěru ve vlastní schopnosti.
Při čtení a vyprávění vnímá dítě intonaci a barvu hlasu, rytmus i rychlost a všechny tyto informace si ukládá do podvědomí pro svoje vlastní budoucí aktivní využití.
Rozhodně se vyplatí ve čtení pokračovat i v době, kdy už dítě čte samo, ideálně až do období třetí třídy. Protože s předčítajícím dospělým poslouchá a poznává náročnější texty, které si samo ještě není schopné přečíst. Tímto způsobem stále pokračuje v rozvoji vlastních čtenářských dovednosti, porozumění textu a schopnosti soustředění a vnímání, nadále rozvíjí slovní zásobu a rozšiřuje si oblast pochopení významu slov.
Ale i my dospělí si můžeme společné čtenářské chvilky užít, když si je programově předem neznechutíme. Někdy může být takový návrat k dávným polozapomenutým hrdinům, kteří nás provázeli naším dětstvím, něčím hřejivým a příjemným i pro nás.
Vynaložená námaha se rodičům rozhodně vrátí. Umožní potomkům snadnější start v první třídě, zjednoduší učení a chápání látky v průběhu celého vzdělávání. A myslím si, že ani v životě se jim jednou neztratí schopnost naslouchat tomu, co mi druhý říká. Radost ze čtení a prožívání zajímavých příběhů nebo získávání informací představuje další příjemný bonus navíc.
