Listopadová adopce

V sobotu jsem se rozhodla pro adopci. Adoptuji si listopad. Nikdo ho nemá rád. Všichni na něj nadávají. Není přitažlivý, ani zajímavý, snad každý se těší, až bude u konce. Mlhavo, deštivo, vlezlo. Fuj! Rozhodla jsem se, že aspoň já ho budu mít ráda, třeba se někdo přidá a bude nás víc.

Vstávali jsme do vlhkého, deštivého rána. Vstávali jsme unaveně, hodně pomalu a nějak bez radosti, vlastně jen z povinnosti. Jedna noha z postele, druhá ještě pod peřinou a v hlavě jediná myšlenka: Má vůbec cenu vstávat? Bez síly jsme se nějak dohrabali ke snídani a čekali apaticky na lepší časy. Nedostavily se. Asi se jim taky nechtělo.

Listopad je vlastně chudák. Začíná naprosto depresivně Dušičkami. Naplňte se optimismem na hřbitově. Možná jste na tom jinak, ale mně to jde dost těžce. Nejhorší je, že měsíc potom pokračuje, jak začal, nebo vlastně čím dál hůř. Sluneční svit prodělává těžkou inflaci, vůně tlení, plísní a trouchnivění všude, kde začicháš. Dovolená a léto definitivně za námi. Vlastně se ani nechce vzpomínat, že vůbec nějaké bylo. Přestože reklama a marketinkoví mágové se nás snaží denně vlezle přesvědčit, dobře víme, že Vánoce jsou ještě táááááákle daleko. Jako by toho všeho bylo ještě málo, všichni prskají, chrchlají a kašlou. Kdybychom za tyhle aktivity dostávali zaplaceno, jsme všichni milionáři a za vodou.

Listopad nepřináší třpyt plesové sezóny, ani vloček sněhu a ledu. Nenabízí těšení se na jaro, ani teplo a bujnost léta, nesmíří už dokonce ani barvami podzimu. Dodává jenom to hnití a tlení. Ale třeba je to zrovna ono! Třeba máme taky jenom hnít a tlít! Hodit se do klidu.

Rozsvítit si svíčky i doma, klidně ty barevné hřbitovní, vyzkoušet nové příchutě čajů, obstarat ingredience na svařené víno, a hlavně pochopitelně i to víno, zajít si do kavárny na kafe se známými, se kterými jsme se dosud míjeli, přečíst si pěknou knížku, poslechnout si muziku, zajít do kina, naložit se do voňavé pěny ve vaně. Prostě cokoli, na co jsme neměli čas, protože venku bylo pěkně a chtěli jsme toho co nejvíc stihnout.

Co takhle představa listopadu jako měsíce seslaného k znovunalézání listím času zasypaných cest k sobě samým i lidem nám milým?

Ano, rozhodla jsem se správně, budu mít listopad ráda, budu si užívat klidu, který nabízí, budu odpočívat a budu mít proto báječnou náladu. Přidáte se?

Listopad

Mlha pláče dnem

černé ruce lípy se natahují k nebi

kapky deště zabíjejí ticho

z polí táhle volá bezdětná hlína

vítr přemožený smutkem se stočil do klubíčka

zarousaná zima ohmatává váhavě tváře

světýlka dušiček probleskují tmou

Čekání na naději