Jak zadržet léto

Přijde to. Určitě přijde. Zatím se nikdy nestalo, že by nás to minulo. Ale letos mě to nezaskočí, letos mě to nepřekvapí. Protože JÁ jsem připravená a nachystaná. Už od června jsem pilně trénovala a síla a pevnost mé vůle by určitě znejistěla i spletená ocelová lana nesoucí visutý most přes dravou řeku nebo hlubokou propast.

Ale k věci. Určitě jste si toho taky všimli. Léto v plném proudu, míjíme se překotně bez řádu na dovolenkových odjezdech a návratech. K vzájemné identifikaci používáme míru zasněnosti pohledu a posuzujeme se podle sytosti opálení. Potíme se v tramvaji, autobuse i vlaku. Přes pálící poledne jsou ulice téměř vylidněné. Ze skříní na nás lákavě koukají hromady triček a topíků, z šortek a minisukní zvědavě hodnotí okolní dění naše kolena. Obloha jasně modrá, slunce svítí jak o život, všude záplavy květin a mírně ovadlé keřové i stromové zeleně. Rajčata, okurky, melouny, švestky, hroznové víno. Dopřáváme si z plna hrdla, co srdce ráčí. Pravda, po ránu potřebujeme už svetřík nebo lehké sáčko a večer nám při popíjení na venkovní zahrádce trošku chladnou nohy a záda. Ale pořád si říkáme: Paráda, že je léto. Je nám nádherně letně lehko, svobodně a volně. Svět vnímáme převážně přes tmavé brýle a ani chvilkové zhoršení počasí nás nerozhodí. Víme: Zítra bude zase krásně. Škarohlídi by mohli začít otravně upozorňovat, že večer tma přichází jaksi poněkud dříve, ale kdo by jim věnoval pozornost!

Pak to přijde. Naprosto nečekaně, zákeřně, vražedná rána do zad. Vůbec nic netuším, otevřu v pondělí dopoledne časopis a ... na stranách věnovaných módě najdu milé a důrazné upozornění, že podzim je už tady, doprovázené nabídkou podzimní kolekce oblečení. Podívám se pro jistotu z okna. Slunce pálí, obloha na modro, teploměr málem olizuje třicítku. Zavrtím hlavou a módní část s radostí přeskočím.  Ale ouha, rozhodně si nepomůžu. Snad se spustila lavina. Redaktoři časopisů a novin se zřejmě domluvili na dobře utajené schůzce, protože podzimní šílenství zaplavilo všechny tiskoviny. Kupodivu složenky zůstávají natištěné stále stejně.

Náhodou mi vyjde hodinka, dvě, volna. Jdu se projít městem. Vstoupím v zamyšlení do obchodu. A zásah! Tam, kde se na ramínkách a regálech určitě ještě včera volně převáděly letní věcičky, se dneska bezostyšně rozvalují svetry, mikiny, teplé kalhoty. Jakoby toho snad bylo málo, dokonce i šály a rukavice! Navzdory pilnému vrčení klimatizace je mně v letních šatech vedro. Představa teplého oblečení objímajícího moje tělo je naprosto odporná. V panice opouštím prodejnu a záchranu hledám u zmrzliny nebo na zahrádce u dobře vychlazeného piva.

Vůbec se nedivím, že léto opravdu skončí a přenechá volné pole působnosti podzimu. Taky byste se urazili, kdyby vám dávali okatě najevo, že už je čas jít.

Jak jsem už upozornila, jsem letos připravená. Prostě léto nikam nepustím, nedovolím mu odejít. Určitě to není nic jiného než otázka pevné vůle. A tu já mám. Jsem rozhodnutá ignorovat jakékoli náznaky blížícího se podzimu.

Časopisy a noviny pro jistotu neotevřu a nekoupím. Televizi odhlásím, na CD si budu prohlížet jenom filmy točené v létě nebo v tropech, případně na poušti. V obchodech s oblečením mě nikdo až do dubna neuvidí.

Bude to naprosto snadné. V prosinci budu chodit v tričku a kraťasech. V únoru si na zahrádce nasbírám čerstvé jahody na koktejl. Nebudou mě trápit podzimní plískanice, sníh a mráz mě nezaskočí. Bylo by zbytečné se mě ptát, jestli jsem už měla rýmu nebo chřipku. Jsem ochotná se bavit pouze o opalovacích krémech. Jediné, co nebudu podceňovat, bude nebezpečí úpalu. Rozhodně si vychutnám procházky po lese bez klíšťat. Na koupališti si bez problémů vyberu místo a v bazénu si překrásně zaplavu, protože mi nikdo nebude překážet. Už se nemůžu dočkat, jak si to všechno užiji.

Nebo snad myslíte, že ne?