Podle průzkumů zažila u nás domácí násilí každá druhá žena (někdy i muž). Troufnu si ale říci, že počet týraných žen je daleko větší, než se uvádí. Ne každá je totiž ochotna přiznat co doma zažívá...
zdroj: moda.cz
Násilí, po kterém zůstane na tváři otisknutá dlaň, modřina pod okem či něco zlomeného, společnost odsuzuje. Existuje však ještě jiný, stejně nebezpečný druh domácího násilí, a tím je psychický teror. Proč se ale o něm tak málo mluví? Nejspíš pro to, že takto týrané ženy leckdy ani netuší, že je na nich pácháno násilí, a že se stejně, jako to fyzické, podepisuje na jejím zdraví.
Ta, která raději modřiny skrývá, než by přiznala, že má doma hulváta a hrubiána, raději řekne rodině či okolí, že spadla ze schodů. A tu psychicky týranou partner přesvědčí, že on ji prostě musí "vychovávat", protože je od přírody nemehlo a úplně k ničemu. A tak se to nemehlo se svým osudem se smíří, nanejvýš si někde v koutku pobrečí. Až když se ocitne v péči psychologa či psychiatra, dozví se, co je skutečnou příčinou jejích problémů.
Otázkou je, co navenek váženého člověka vede k tomu, že se doma mění v tyrana. Buď se jedná o zakomplexovaného slabocha, který si na své partnerce brousí svoje ego a dokazuje své „chlapáctví“, nebo se jedná o psychicky narušeného jedince, kterému se třesoucí partnerka, pomalu se měnící v trosku, přináší zvrácené potěšení.
Příčiny tyranova chování mohou mít kořeny v dětství. Možná, že i jeho někdo týral. I chování otce k mamince se na něm mohlo podepsat. Například když táta mámě občas jednu střihl, koukal jí při vaření pod pokličku a vyčítal, že nic neudělá dobře, ubíjel ji tisíci otázkami proč dělá to či ono zrovna takhle, a ne tak, jak chce on. Nechybějí hysterické výkřiky, když bere cokoli do ruky, že to určitě upustí a rozbije.
Nejhorší je, když muž terorista si svého odsouzeníhodného chování není vědom a má je za normální. Jsou ale i tací, kteří si svou neustálou naštvanost uvědomují, ale nevědí si s ní rady. Valná většina z nich je ovšem přesvědčena, že by bylo pod jejich úroveň vyhledat odborníka.
A tak se psychiatrické či psychologické ordinace plní zdecimovanými ženami, které se až tam dozví, že jejich žalostný stav má na svědomí partner terorista, a že ne ona, ale on by se měl léčit. A pokud odmítá, tak její záchranou je jediné - od takového partnera odejít.
Jen velmi odolná žena má totiž tolik síly a vnitřní disciplíny, aby si s chováním teroristy poradila a zachovala si nadhled a zdraví...
V některých případech jsou týrání můži. Ještě více politovánihodné.
Příště o týrání seniorů
