- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
foto archiv
Čirou náhodou jsem se dozvěděla, že můj dospělý syn, spolu s kamarádem, jezdí prvidělně, po celý rok, do Domova důchodců potěšit opuštěné staré lidi. Prasklo to, když po mně chtěl mou první knížku, kterou už mám jen v domácím archivu.
"Nedám," řekla jsem. "Mám to už jen pro známé, kterým chybí do sbírky."
"Mami," zažadonil. "Paní Nováková by si ji tak přála..."
"Jaká Nováková? Neznám!"
" Z Domova důchodců," podíval se na mně pohledem, kterým mne i dnes odzbrojil.
A tak, když jsem běžela pro knížku, mně napadlo, že pořád nevím co on má společného s nějakým Domovem důchodců a paní Novákovou A tak jsem se ho zeptala.
"Kdybys mami viděla, jak nás tam pokaždý vyhlížejí! Jak tleskají, když nás vidí přicházet, jak se těší, že jim zase budem hrát na kytaru a předčítat z knížek..."
" Počkej, počkej!", chytla jsem ho za ruku. "To chceš jako říci, že za cizíma babkama jezdíš častěji, než za vlastní matkou?"
Stál provinile jako školák přistižený při podvodu. "No jo, no," špitl. "Víš, všechno musí jít podle potřebnosti! Ty ještě nejsi na řadě..."
"Jak na řadě? "
"No, ty pomoc ještě nepotřebuješ. Ale oni, ti chudáci, nikoho nemají. Tedy mají, jenže ty děti, které těžko vychovali, si na ně teď ani nevzpomenou," psí oči upřené na mně.
Spolkla jsem něco o tom, že já po nich nejen teskním, ale občas i brečím, že bych se kolikrát za nimi rozjela třeba o půl noci, jenže jim nechci přidělávat starosti. Těm mým pacholkům, velkým i malým, milovaným. Těm, kteří při bloudění po cestičkách života škobrtaji a hledají tu nejsprávnější. Dobře, že jsem už nic neřekla, že jsem se udržela.
"Chceš tam věnování?", zamáčka jsem slzy.
Nejraději bych tam babce napsala něco o jejích špatně vychovaných dětech, ale nakonec jsem vepsala: "Milé paní Novákové od maminky moc hodného syna, dobrého táty tří dětí..."
Další články autora |
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč