Představte si rodinu s několika dospělými dětmi, které se i se svými manžely a dětmi scházejí na pravidelná výročí do rodného domu. Každý se upřímně těší, jak si užije sourozenců, rodičů..
zdroj moda.cz kresba Marcela Weissová
Tento příběh začíná večeří před Štědrým dnem. Po společné modlitbě, kdy celá rodina, držící se za ruce, děkuje Stvořiteli za pokrm, který jim dopřál, za to, že se tady všichni sešli... se s chutí pustí do jídla. Se zdvořilým úsměvem si podávají mísy s jídlem do chvíle, než manžel jedné z dcer požádá svou ženu, aby mu jídlo přihřála. Sestra manželky podotkne, aby mu jídlo ještě předžvýkala. Ta se na ní oboří, že “on to jídlo musí mít horké „ a basta!
Matka v čele stolu se snaží situaci zachránit a rozdává obálky s drobnými výnosy z jejich společného podniku. A tady kosa naráží na kámen. Jedno z dětí podotkne: „Jen si je, maminko, nech a užij si je. Jeď na dovolenou, kup si něco hezkého na sebe...“ Ostatní se skloněnýma hlavami mlčí. Jeden z potomků se dokonce chystal požádat matku, aby podnik prodala a peníze rozdělila mezi mladé.
Atmosféra začíná houstnout. Každou chvilku se některý stolovník omluví a běží se vydýchat na vzduch. A když se manžel „ontojídlomusímíthorké” rodině omluví, že už musí z pracovních důvodů odjet, ale že se ke štědrovečerní večeři vrátí, neustojí jedna ze sester jeho ženy situaci a nazve sestru pitomou slepicí, protože všichni, kromě ní, vědí, že ji ten despota podvádí. A tak si holky vjedou do vlasů. Matka je musí od sebe odtrhávat.
Do toho si policie přijede pro jednoho ze synů, který se zúčastnil rvačky v nějaké hospodě a všichni mají potřebu se k tomu hlasitě vyjadřovat. Matka si jde pro mokrý hadr na hlavu a oznámí rodině, že si musí jít na chvilku lehnout, nebo ji hlava praskne.
Z vedlejší místnosti však uslyší, jak se nejmladší syn svěřuje bratrovi, že má v úmyslu zanechat studia a věnovat se hudbě. Vánoce nevánoce, tohle matka neustojí. “Jedině přes moji mrtvolu!” zaječí. Se slzami vzteku kluk na matku zvýší hlas taky. „Takhle se mnou nemluv!“, popadne matka kluka za ramena. S pláčem se mu snaží vysvětlit, že právě láska k hudbě odvedla jeho otce od rodiny. Proto nechce, aby šel v jeho stopách.
Do toho zvonek. Na prahu stojí dva muži, kteří obviňují jednoho syna, že jim dluží deset tisíc dolarů a pokud je ještě dnes nevrátí, přijdou je z něj vyrazit. Dlužník ze strachu utíká z domu.
Na Štědrý den se celá rodina vypraví do kostela na mši. Chybí však syn dlužník, což matku trápí. Při štědrovečerní večeři se však otevřou dveře a v nich dlužník. Jenže on už to není dlužník. Přítel jeho matky za něho dluh zaplatil.
A to je ten nejkrásnější dárek pro matku. S dojetím pronáší přípitek: „Byli jsme, a vždycky zůstaneme rodinou, která si pomáhá! Na to nezapomeňte!“
A protože se tento příběh odehrává na černém kontinentu, dávají se všichni do zpěvu a tance. Když si odmyslíme ten zpěv a tanec, ptám se, v kolika rodinách se podobná rodinná sešlost odehrála?
Napsáno pro MěstoŽen
