Komu se to nelíbí...

Vpomínám na jednu známou, která když nastoupila na zasloužený odpočinek, nelenila každé ráno vstát a z okna na lidi, čekající na autobus ukázat vztyčený prostředníček...

foto: domácí archiv

Sníh je pro mne symbol klidu a míru. Míru v krajině, kolem sebe, v srdci. Příroda, zahalena do ledové krásy, vykonala své a zachumlaná pod bílou peřinou zaslouženě odpočívá.

Zmizely pod ní záhonky, které jinak volají o vyplení, růže dožadující se ostříhání, trávník po posekání, terasa i bazén po vyčištění..

A tak když nastane doba sněhových vánic, dočista zapomenu, že bych měla mít výčitky svědomí ze sladkého lenošení. On totiž správný hospodář nezahálí ani v zimě. Opravuje stroje,stáje, připravuje setbu, vyřizuje resty, které se od jara do podzimu nakupily.

Protože nejsem sedlák, ale žena na zaslouženém odpočinku, která si svoje povinnosti vůči dětem, vnoučatům i státu splnila, můžu zahálet. Nádherný pocit svobody u knížek, psaní, upravování fotek...A když při takové práci hlava občas klimbne, kočce, ani psovi to nevadí.

Každému bych upřímně takový odpočinek přála. To mi věřte. 

Autor: Libuše Čiháková | pondělí 1.4.2013 19:00 | karma článku: 20,18 | přečteno: 1125x