„Nemusí to být rovnou mantry, stačí i naše lidovky, ale měli bychom denně alespoň chvíli zpívat. Zvukové vibrace harmonizují naše tělo..." Hudebník a publicista Vlastimil Marek.
kresba: Marcela Weissová
To, že je zpěv zdraví prospěšný, se ví. Jenže vysvětlujte to doma, když neumíte zpívat!
Moje maminka, když jsem jako dítě doma spustila, říkala: „Zpíváš moc hezky panenko, ale nech si to do sboru.“
Moje zlatá máma. Ona dobře věděla, že ani ve sboru to nebude lepší, jenže jak mně měla říct ať jsem raději zticha?
Ve společnosti, když vedle mě začne někdo zpívat druhý hlas, zpívám s ním. Když začne třetí hlas, zpívám třetí. A když převládne první, ihned jsem zase s ním. Prostě neudržím notu. Přesto mám potřebu zpívat.
Jako kdybych od mala věděla, že východní medicína radí zpívat tak, jako kdyby ho nikdo neslyšel a tančit tak, jako by ho nikdo neviděl.
Jenže vysvětlujte to doma. Navíc, když zbytek rodiny začíná den zapnutím rádia. Jásně, že nemůžu konkurovat zprávám o katastrofách, kdo se s kým soudí, kdo koho zabil, ani moderním hitům.
Dosáhla jsem zatím alespoň toho, že mne nechají se prokvílet do dne, a potom kategoricky prohlásí, „tak a teď zase rádio“.
Namísto aby se ke mně přidali a udělali taky něco pro své zdraví říkají, že právě zapnutím rádia a vypnutím mně, si duševní zdraví zachraňují.
No jo no, co naděláte?
Hezkou neděli všem svým čtenářů přeje L.Č.
