Každý nemá to štěstí se narodit v rodině, kde vás starostlivá matka strká denně do vany a připravuje vám čisté prádlo. Někde nemají, ač to může znít v dnešní době podivně, ani vanu, někde zase maminku, která by v čistotě viděla hlavní smysl svého života. Někde bohužel nemají ani jedno ani druhé.
domácí archiv
Když jsem v létě navrhla dětem z okolí, mezi nimi i jednomu chlapci z nepřízpůsobivé rodiny, že je naučím v našem bazénu plavat, dívalo se ona mně okolí jako bych se zbláznila.
Fuj, takový špindíra! Ostatní pozvané děti nepřišly. Rodiče je ve smluvený čas nepustili, jedna rodina je dokonce odvezla do kostela. Možná aby jim byla připomenuta slova Bible:
"Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše tělo je plné hrabivosti a špatnosti. Pošetilci. Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také co je uvnitř?" Lukáš 11. verš 39
A tak jsme se u bazénu sešli jen dva. Já a špindíra.
Když se, tak jako já, před vstupem do bazénu pod sprchou umyl, byl jako andělíček.
Při první povedeném tempu se celý štěstím rozzářil. A když se mu podařilo bez mé pomoci přeplavat bazén na šířku, jeho radost nebrala konce.
Když mi potom, na houpačce, zabalený v mém županu, s hrnkem teplého čaje v ruce, řekl: „Vy jste tak hrozně hodná,“ v tu chvíli bych se raději neviděla.
I já jsem se totiž musela hodně a dlouho přemlouvat, abych tomu „špindírovi“ mohla tento zážitek poskytnout...
Z knihy Moje zvěř, ja a ti druzí
více na www.3lipy.wz.cz
