Když si někdo pořídí kočku jen proto, aby mu chytala myši, tak dopadne jak sedlák u Chlumce. Ne že by kočky myši nechytaly. Chytají. Většinou na poli, nebo na zahradě. A co doma?
kresba -Moda.cz
Nejeden majitel, když uvidí kočku s myší v zubech, se rozněžuje nad tím, jakou má doma myšilovku. Kolik ta mu už chytila myší! Jenže on ten naiva neví, že kočka si myš nese v zubech buď z venku, nebo je to ta, kterou mu jako dárek přinesla už před časem. Když pochvale je učiněno zadost, vypuknou kočičí hrátky. Kdo představení hry „kočka s myší“, neviděl, přišel o hodně. Střídavě lítá do vzduchu myš i kočka, ta v euforii místo mňoukání vrčí, dělá přemety, do toho myší fistule... Když se myš snaží uteci, kočka ji trochu přidusí a předstvení pokračuje.
Ovšem nejedné myši se při tom dovádění přece jen podaří utéct. Co na to kočka? Nic. Jde si ven chytit jinou. A myš? Ta, i když trochu polomrtvá, si chvilku posedí pod skříní, aby se zakrátko začala poohlížet, kde by si tak nejlíp udělala hnízdečko pro své potomky. Z teplého domova plného kočičích dobrot by odešla leda myš duševně chorá. A tak zakrátko má kočičí majitel doma ne jednu, ale celou myší rodinku.
Její členové vylézají nejraději v době, když se paní domu, která má z myší hrůzu, v noci potácí na toaletu či něco smlsnout do ledničky. A malér je na světě. Ozve se jekot, s kterým by si nezadala ani hasičská siréna a pokračuje do doby, než si dotyčná uvědomí, že je sama doma a že má jen dvě možnosti. Buď zdrhnout jako vždycky do patra, tam se v ložnici zamknout a druhý den chodit po bytě v holinkách a hypnotizovat podlahu do té doby než tu potvoru někdo chytí, nebo se pochlapit, po vzoru maminky popadnout pantofli, prásk - a myš to má spočítané. Jako v hypnóze, s očima v sloup, pak na lopatě jde vyhodit nebožku před dům a hledat odpověď na otázku, jestli tímhle mordem, při kterém překonala sama sebe, duchovně povyrostla, nebo se propadla blíže k vládci temnot...
Napsáno pro blog iDNES
