„Matičko má milá, moje drahá matko, vy jste jako holub a já holoubátko....V tom vašem srdéčku tolik lásky bydlí – schovejte mne k němu pod vašimi křídly.“ Josef Václav Sládek
zdroj Moda.cz kresba Marcela Weissová
Kolikrát podobná slova od svých ratolestí maminky slyšely? Kolikrát je držely v rukou v podobě přáníček k MDŽ či k Svátku matek? Kolika z nich se ta slova zabořila do srdíčka? Kolik z nich opatruje ta upatlaná přáníčka mezi poklady nejdražšími?
A najednou bylo všechno jinak. V srdíčku už láska nebydlí, o schování pod křídly nemůže být řeč.
Copak se to stalo?
Že jste se stala tchyní?
Ale to snad ne! Vždyť tchyní je skoro každá žena...
Trváte na tom, že jste si svoje děti dobře vychovala a že za všechno může snacha (zeť)?
Vážně? A není to náhodou spíš proto, že sotva jste ho (ji) uviděla, nechala jste se slyšet , že jim vidíte do žaludku?
A nebyla jste to právě vy, která jste řekla, že si z vašeho dítěte udělal (a) stroj na peníze a že se u nich jen uklízí a uklízí jako u slabomyslných?
Nebo, že si vzal (a) to vaše dítě jen pro peníze a že ho nakonec, ožebračené, stejně jednou kopne do pr....
A nebyla jste to náhodou taky vy, kdo prohlásil, že když je někdo na mateřské, má tolik času, že se může kopat ... no ...taky tam? A nenapsala mladým při návštěvě u nich na zaprášenou televizi „utři mně!“.
Že to poslední, tedy s prominutím, prrrrr!!! To že naopak řekla a udělala vaše tchyně vám!
Aha. Ale byla jste to vy která tehdy prohlásila, že místo kecání mohla baba tu televizi utřít?
Že, " no jo no..." ? Ale že jste ji vždycky, i když vás rozpálila do běla, nezapomněla k svátku kytičku přinést?
Tak to vám chválím. Na druhou stranu ale, „milá“ starostlivá maminko - vážená pani tchyně. Buďte ráda, že vám ti vaši mladí jen nepopřáli...
A jestli si myslí, že oni(y) jednou budou lepší, moudřejší, tolerantější, nechte je při tom.
Čas ukáže "zač je toho loket"...
Hezkou neděli všem čtenářům přeje L.Č.
.
